Dnes je Světový den dárců krve. V Plzni k svátku dostali zrekonstruované prostory Transfuzního oddělení Fakultní nemocnice Plzeň
Primářka transfuzního oddělení Petra Šlechtová: Potřebujeme dárce všech krevních skupin. Přijďte k nám
Historie Transfuzního oddělení (TO) Fakultní nemocnice (FN) Plzeň začíná se zřízením krajských transfuzních stanic po roce 1948. V současné době má šest desítek zaměstnanců a patří k největším v České republice. Zajišťuje transfuzní přípravky nejen pro plzeňskou FN, ale i pro další nemocniční zařízení v krajské metropoli a dalších městech Plzeňského kraje, například v Rokycanech, Stodu, Klatovech či Domažlicích. Plzeňské transfuzní oddělení je navíc jedním ze sedmi krizových center České republiky, takže stále musí mít připraven určitý počet transfuzních přípravků pro případy mimořádných událostí. „To vše můžeme díky našim dárcům. Denně uskutečníme 100 až 120 odběrů,“ uvedla primářka Transfuzního oddělení FN Plzeň Petra Šlechtová, která v jejím čele stojí od roku 2016. Rozhovor vyšel v červnových Radničních listech.
Petra Šlechtová (foto: H. Josefová)
Co to jsou transfuzní přípravky?
Je to všechno, co se vyrobí nebo připraví na transfuzních odděleních. Dříve se odebírala plná krev a bez výrazných úprav se podávala pacientům. To je asi nejčastější představa o transfuzi a tento způsob v minulosti převažoval. Nyní však plnou krev (450 ml m ± 10 %) zpracováváme na jednotlivé transfuzní přípravky, jejichž hlavní složkou jsou červené krvinky nebo krevní destičky či plazma. Transfuzní přípravky se pak využívají zejména při život ohrožujících a masivních krváceních, operačních zákrocích, léčbě hematologických, onkologických či interních chorob. Odběrů plné krve máme na TO FN Plzeň ročně okolo 22 tisíc. Provádíme také speciální typy odběrů, takzvané aferézy, při nichž z krve dárce odebereme jen jednotlivé složky a krev se pak dárci vrací zpět do žilního oběhu. Těchto odběrů máme ročně okolo 1,5 tisíce. Máme dva krevní sklady, kde transfuzní přípravky uchováváme a v laboratoři pak tzv. křižujeme (provedení zkoušky kompatibility) a expedujeme pro konkrétní pacienty. Jeden je v naší hlavní budově v Plzni na Borech v ulici 17. listopadu 12. Druhý velký sklad máme na Lochotíně, kde jsou zásoby transfuzních přípravků určené pro pacienty lochotínské části Fakultní nemocnice.
Kdo může darovat krev?
Je velmi mnoho omezení. První je věkové – dárcům musí být mezi 18 až 65 lety. Prvodárce musí být mladší 60 let. Dárce má být člověk, který se neléčí s nějakým závažným onemocněním. Měl by mít v naprostém pořádku především ledviny, kardiovaskulární aparát a také žíly. A především má mít chuť darovat krev. Lidé se často ptají, zda může mít odběr krve vliv na zdraví. Právě proto jsou nutné pauzy mezi odběry. Ženy chodí maximálně 3krát do roka, muži 4krát. Také pečlivě sledujeme stav dárce před každým odběrem. V každém případě platí, že nikdy nesmíme poškodit dárce a ani pacienta, který přijímá transfuzní přípravek.
Máte dárců dostatek?
Jak už jsem řekla, omezení v dárcovství krve je velmi mnoho, a proto stále musíme cílit na dárce potenciální. Sice máme v našem registru dárců poměrně dostatek, ale tím, jak stárnou, tak u nich přibývá onemocnění, a tedy i důvodů k jejich vyřazení. Hledáme ty, kteří by je mohli vystřídat, ty, kteří přemýšlejí nad tím, jak někomu pomoci. Jedním ze způsobů může být právě darování krve. Zahájili jsme nyní novou náborovou kampaň, zejména proto, že dochází k velkému nárůstu odběrů krevní plazmy mimo tzv. transfuzky, které zásobují nemocniční zařízení a poskytují tedy krev pro pacienty v České republice. Komerčních plazmaferetických center ke konci roku 2022 bylo na území ČR již 72 a tato centra provedla jen v loňském roce celkem přes milion odběrů, což je obrovské číslo a zajisté způsobuje odliv pravidelných dárců krve a krevních složek ze zařízení transfuzní služby.
Když bude mít někdo zájem stát se dárcem krve, co pro to musí udělat?
Nejlepší asi bude začít na našich webových stránkách https://to.fnplzen.cz. Zájemce tam najde všechny potřebné základní informace a také telefonní čísla, kam může zavolat, vyptat se podrobněji a případně si domluvit termín, kdy může přijít. Dárce přijímáme a odběry provádíme v našem hlavním sídle v ulici 17. listopadu 12.
Co ho čeká?
S prvodárcem musí lékař sepsat podrobnější anamnézu a o všem ho informovat – poučit ho. U všech dárců se pak měří krevní tlak, pulz, tělesná teplota, musíme znát i hmotnost dárce – ta je důležitá proto, abychom mohli požadovaný objem plné krve odebrat či u aferetických odběrů objem stanovit. Pak odebereme vzorek krve pro vyšetření krevního obrazu. Všechny tyto hodnoty musí opět posoudit lékař, který na jejich základě pustí dárce k odběru nebo s ním domluví odklad či další kontrolu a vysvětlí mu proč. K odběru má dárce přijít pořádně nasnídaný, ovšem neměl by jíst tuky a musí dodržovat pitný režim.
Říkala jste, že jste se pustili do náborové kampaně…
Snažíme se během celého roku dělat určité výzvy směrem k obyvatelům kraje. Jako příklad mohu uvést spolupráci se Západočeskou univerzitou v Plzni na akci s názvem Univerzitní upír a lékařskou fakultou v Plzni, s níž pořádáme Fakultní pijavici. Na naší současné kampani spolupracujeme s městem Plzní a Plzeňským krajem. A jak už jsem také říkala, cílíme ji na nové dárce mladší generace. To, že kampaň spouštíme na přelomu jara a léta, není náhoda. Letní měsíce jsou prubířským kamenem ve všech transfuzních stanicích a odděleních. Právě v letních měsících se většina z nich potýká s nedostatkem krve. Je to způsobené tím, že lidé čerpají dovolené, nemají tedy čas dostavit se k odběru krve. A také cestují do exotičtějších destinací a nemohou hned po návratu darovat krev – někdy musí být i několikaměsíční odklad. Během léta lidé hodně sportují a vyvíjejí jiné, někdy i riskantnější, aktivity, takže přibývá úrazů. Nastává tedy nepoměr, kdy je méně dárců a větší spotřeba transfuzních přípravků.
Je nějaká krevní skupina, která vám dlouhodobě chybí?
To se nikdy nedá říci, protože situace se může změnit z hodiny na hodinu, takže potřebujeme stále všechny krevní skupiny. Obecně lze říci, že je nedostatek Rh negativních krevních skupin. My tady ve střední Evropě jsme kavkazská populace, v níž je nejvíce zastoupena krevní skupina A+, pak 0+. Máme tedy i těchto dárců nejvíce. Dostáváme od jednotlivých oddělení Fakultní nemocnice Plzeň i od dalších nemocnic objednávky na transfuzní přípravky s požadovanými krevními skupinami, které chtějí použít na své plánované výkony. To většinou není problém dodat. Větším problémem jsou akutní situace – například velká nehoda s několika zraněnými nebo poranění velké artérie (cévy). Desítky krevních konzerv jsou potřeba také na akutní případy jako je prasklé aneurysma nebo prasklé jícnové varixy. Další problém může nastat, když takovýto pacient má krevní skupinu, která je málo zastoupena. Velkými odběrateli transfuzních přípravků jsou pacienti s onkologickými a hematoonkologickými onemocněními. Během posledních pěti let jsme zaznamenali například pacienta, který od nás během necelých dvou měsíců odebral 214 transfuzních jednotek.
Odběry krve v zařízeních transfuzní služby jsou bezplatné, lidé si však odnášejí dobrý pocit, že pomohli…
Doufáme, že od nás odcházejí s tím, že udělali něco skvělého. Hodně dárců k nám přijde poprvé poté, kdy někdo z jejich rodiny potřeboval transfuzi. A možná si také někteří z nich říkají, že když bude potřeba, tak jim jejich dobrý skutek někdo jiný vrátí a bude pro ně krve dost. Dělali jsme dotazníkové šetření a vyplynulo nám z něj, že nejčastější postoj našich dárců je: když můžu, tak pomůžu. Věřím, že k nám chodí také proto, že se jim u nás líbí. Nedávno právě ona část, kde jsou dárci přijímáni a evidováni, kde jim je odebírána krev a kde pak po odběru odpočívají a mají připravené skvělé občerstvení, prošla zdařilou rekonstrukcí. Oceněním pro dárce je Janského plaketa za určitý počet odběrů. Její udílení je v gesci Červeného kříže, který spolupracuje s obcemi, městy či městskými obvody, takže její předání bývá slavnostním okamžikem. Věřím, že jsou naši dárci jsou na to náležitě pyšní. Díky sponzorům pak máme pro naše dárce po odběru připravené drobné dárky.
Zabýváte se pouze odběry krve?
Patříme mezi největší zařízení transfuzní služby v republice, máme dobře vybavené laboratoře, a tak se zabýváme i další laboratorní diagnostikou. Vyšetřujeme také dárce kostní dřeně, dárce reprodukčních buněk, kostních štěpů, děláme i prenatální diagnostiku včetně screeningu infekčních markerů. Jsme součástí plzeňského transplantačního centra a vyšetřujeme tedy také různé znaky důležité při transplantaci orgánů – ve FN Plzeň se konkrétně jedná o ledviny. A jsme také náběrovým centrem Českého národního registru dárců dřeně. Naši dárci nebo kdokoli, kdo chce pomoci, nám může odevzdat první základní vzorek, tedy dva mililitry krve, a vyplnit dotazník. Pak si ho přebírá Hematologicko-onkologické oddělení FN Plzeň. Pokud mají pacienta, jemuž parametry registrovaného dárce vyhovují, osloví ho sami a vše s ním nadále řeší.
Jak jste se k práci na transfuzním oddělení dostala?
Nemohu úplně říci, že bych k ní směřovala už za studií medicíny. Působila jsem i na jiných odděleních a původně jsem chtěla být praktickou lékařkou. Začínala jsem tak, jako mnoho jiných lékařů, na interně. Na transfuzním oddělení ve FN Plzeň jsem absolvovala stáž. Práce tady se mi líbila, a když mi tehdejší primářka Růžena Herynková nabídla místo, tak jsem ho přijala. A teď medikům říkám, že je to velice zajímavý a smysluplný lékařský obor.
Takže k vám na praxi chodí studenti medicíny?
Ano, a nejen studenti Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni, ale také budoucí laboranti a zdravotní sestřičky. Ať již ze středních škol, nebo ze Západočeské univerzity z Fakulty zdravotnických studií. Jsme rádi, že jim můžeme něco o transfuzní problematice říci a doufáme, že si to budou pamatovat, a až jednou budou třeba klinickými lékaři, tak budou vědět, že zajistit a vybrat pro jejich pacienty nějaký vhodný transfuzní přípravek není jednoduché.
Z historie transfuzní služby České republiky
- V prosinci 1948 byla v Československu usnesením vlády zřízena Národní transfuzní služba. V jednotlivých krajích byly vybudovány transfuzní stanice. Bylo jich 16 a většinou vznikaly v neatraktivních prostorách, např. v suterénech budov.
- Chod stanic zajišťovali lékaři z různých oborů, kteří se postupně vzdělávali v oboru transfuzní služby. S rostoucím počtem transfuzních stanic rostl i počet dárců. Bylo zapotřebí dárce organizovat a starat se o ně. Tyto náročné úkoly začal plnit Československý červený kříž (ČsČK).
- Nejdříve byl prováděn nábor sice dobrovolných, ale placených dárců krve. V roce 1960 přišel ČsČK s myšlenkou bezpříspěvkového dárcovství krve. Vycházelo se především z toho, že pokud se krev nestane předmětem nežádoucího obchodu, budou odběry od dobrovolných dárců přece jen bezpečnější, protože pouze dárce, který není motivován přímou finanční úplatou, je dostatečně bezpečný.
- Registry jednotlivých transfuzních stanic jsou propojené a navzájem si pomáhají například v případě potřeby dodání transfuzních přípravků vzácné krevní skupiny apod.
- V roce 2023 je na území České republiky 76 zařízení transfuzní služby a krevních bank.
Text: Hana Josefová