Držitelkou stipendia George S. Pattona je studentka Adéla Machová
Studentka medicíny Adéla Machová (foto: M. Pecuch)
Studentka medicíny Adéla Machová si v sobotu na pódiu na náměstí Republiky převzala Čestné stipendium generála George S. Pattona. Stipendium založené 6. května 2010 během oslav 65. výročí osvobození města Plzně 3. armádou generála Pattona uděluje americká Nadace Briana LaVioletta. Adéla Machová jej obdržela za přítomnosti primátora města Plzně Martina Baxy, vnuka generála Pattona George Pattona Waterse, jednoho ze zakladatelů nadace Douga LaVioletta a dalších osob.
„V tomto stipendiu pojmenovaném po generálu Pattonovi jsou otištěny jeho urputnost, houževnatost a současně jeho dobré srdce. V roce, kdy si připomínáme 30. výročí sametové revoluce, je o to důležitější se hlásit k hodnotám, které sebou toto stipendium nese. Jsou to hodnoty spojené s pomocí, ochotou věnovat se druhým, nebýt lhostejným a být prospěšným nejen své rodině a blízkým, ale také celé společnosti. Jsem přesvědčen o tom, že vítězka letošního stipendia toto určitě naplňuje,“ uvedl primátor Martin Baxa.
„Jsem vděčný za to, že si připomínáte všechny muže a ženy, kteří bojovali za druhé světové války, a jsem vděčný za to, že jste na ně nezapomněli a nezapomínáte. Jsme také vděční studentům a studentkám z Plzně a okolí, kteří se o stipendium ucházejí. Jednoho dne budou stát v čele této země a povedou ji pro další generace. Dnes více než kdy jindy potřebujeme tyto schopné, bystré, mladé lidi, kteří pomohou tomu, aby na světě bylo lépe a bezpečněji,“ uvedl Doug LaViolette.
„Rád bych vám poděkoval za podporu, kterou projevujete naší myšlence a projektu vzdělávání. Jedna z nejúžasnějších věcí v životě je právě vzdělání,“ řekl George Patton Waters.
Adéla Machová z Terešova na Rokycansku studuje medicínu, je dobrovolnou hasičkou a v budoucnu chce pracovat s lidmi, kteří onemocněli rakovinou. Do soutěže se přihlásila, napsala esej a byla vybrána. „Má esej pojednávala o lidech, jako jsou zdravotníci, lidé v armádě, u policie, hasičů. Hlavní myšlenkou bylo to, že si jich pořádně nevšímáme a bereme je jako samozřejmost a že bychom je měli více uznávat za to, co pro nás dělají,“ řekla Adéla Machová.
Text: Eva Barborková