Město Plzeň - bezbariérový web


Přečíst článek nahlas

Martin Matějovič: Interní lékařství je detektivní práce

Prof. MUDr. Martin Matějovič, Ph.D. (foto: M. Říský)

Prof. MUDr. Martin Matějovič, Ph.D. (foto: M. Říský)

První interní klinika Fakultní nemocnice (FN) Plzeň patří k největším v České republice Už sedmnáct let v jejím čele stojí prof. MUDr. Martin Matějovič, Ph.D. Přinášíme další díl seriálu rozhovorů s významnými plzeňskými lékaři, který vychází v Radničních listech.

Co je interní medicína?

Interní medicína nebo také vnitřní lékařství je do značné míry takovým detektivním oborem, zejména pokud jde o pracoviště, které slouží jako takzvané terciární centrum, kam jsou posíláni diagnosticky nejasní nebo léčebně složití pacienti. My jsme v roli jakýchsi detektivů medicíny, jejichž úkolem je přijít na to, co nemocnému je. To je jedna z krás našeho oboru. Interna jako taková je nejobsáhlejší obor medicíny, který zastřešuje veškeré podobory zabývající se onemocněními vnitřních orgánů. Řeší člověka od hlavy až k patě. Internista je někdo, kdo musí rozumět celému tělu, nejen jednotlivým orgánům. V tom je interna výjimečná a velmi pestrobarevná. Ale současně je mimořádně náročná na vzdělanost.

To je to, co vás k interní medicíně přitáhlo? Komplexnost a náročnost?

Určitě. Interna vám profesně nabízí nejširší možné vzdělání a rozhled napříč medicínou. Roli sehrálo i mé rodinné prostředí. Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu a v mém případě to je pravda. Otec je internista, celý život se tomuto lékařskému oboru věnuje.

I v interní medicíně asi musejí být specializace. To ostatně dokazuje i seznam ambulancí, které jsou uvedeny pod vaší klinikou. Je tam ambulance diabetologická, endokrinologická či angiologická (cévní) a ještě několik dalších. I vy jste musel zvolit specializaci?

Vzdělání v interní medicíně jde po dvou liniích. Nejprve je nutné zvládnout internu jako takovou. To znamená všechny podobory – interna jich má asi osmnáct, ale páteřními jsou kardiologie, nefrologie (onemocnění ledvin), gastroenterologie, diabetologie, endokrinologie a hematologie. Po zvládnutí základů interny je možné se nějakému podoboru věnovat do detailu a získat specializovanou způsobilost. Já jsem šel cestou intenzivní medicíny, která mě lákala pro svou krásu, dynamičnost, rychlost, náročnost, takže kromě specializace pro vnitřní lékařství mám specializaci v oboru intenzivní medicíny.

Intenzivní medicína – co to je?

Na intenzivní péči, která je součástí interní medicíny, se dostávají pacienti, u nichž došlo k selhání základních životních funkcí nebo jim to bezprostředně hrozí. Jde například o selhání krevního oběhu či selhání funkce plic, jater nebo ledvin. Léčíme zde i pacienty s poruchami vědomí z nejrůznějších příčin, například otravy, záněty mozku či těžké epilepsie. Zkrátka jde o situace, které ve svém důsledku pacienta ohrožují na životě. Musí se dostat na lůžko, kde je setrvale čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu pečlivě monitorován a je mu poskytována opravdu intenzivní léčebně--diagnostická péče.

Představíte vaši kliniku?

Jsme velká klinika, kdysi největší v republice – bývala s námi ještě kardiologie, která se v roce 2010 v rámci celorepublikové koncepce kardiologické péče osamostatnila. Naše klinika má 90 standardních lůžek, jednotku intenzivní péče a velké dialyzační centrum pro nemocné s nevratným selháním funkce ledvin. Našimi základními obory jsou nefrologie, kde se řeší nemoci ledvin a močových cest i péče o pacienty po transplantaci ledvin, gastroenterologie a hepatologie, což jsou obory, které se zabývají nemocemi trávicí trubice, jater, slinivky a žlučových cest. Máme velké centrum diabetologické, endokrinologické a nutriční, kde se staráme o pacienty, kteří mají komplikovaný průběh cukrovky, léčíme zde obezitu, metabolické poruchy a choroby žláz. A také máme angiologii – obor, v němž se věnujeme onemocnění cév. A pak je u nás již zmiňovaná intenzivní péče. Náš personál tvoří přes 60 lékařů a 130 sester.

Přijímáte pacienty až s opravdu těžkými stavy?

Staráme se i o naprosto běžné stavy jako jakákoli jiná běžná interna. Jsme totiž spádovou internou pro okres Plzeň-sever, v němž není žádná nemocnice okresního formátu. Tím, že máme specializované obory, o nichž jsme mluvili, jsme však i superspecializované centrum pro diagnostiky a léčebně náročné a komplikované pacienty nejen ze spádového okresu, ale odkudkoliv z Plzeňského a Karlovarského kraje.

Vlastně by se dalo říci, že u vás hledají pomoc lidé, jejichž zdravotní stav je důsledkem civilizačních chorob. Je to tak?

Nepochybně. Civilizační choroby tvoří více než sedmdesát procent nemocí. Kdybychom si dokázali více vážit svého zdraví – to znamená především nekouřit a nepít alkohol, být pohybově aktivní, jíst kvalitní a pestrou stravu a hlídat si váhu, tak nám ubude šedesát sedmdesát procent nemocí. Obecně lze říci, že v dlouhodobém trendu nám přibývá polymorbidních nemocných, tedy těch, kteří mají mnoho chronických chorob současně, například cukrovku, vysoký krevní tlak, srdeční selhání, poruchu funkce ledvin, neprůchodnost cév. A všechny mají společného viníka – špatný životní styl.

V jednom svém článku jste uvedl, že otravy krve zabíjejí častěji než rakovina...

Odborně tomu, co člověk laicky vnímá jako otravu krve, říkáme sepse. Jde v podstatě o těžké infekce, kdy obranné mechanizmy organizmu poškozují vlastní tkáně a orgány. Lze to přirovnat k válečnému stavu, který svádí imunitní systém s agresorem, původcem infekce. Jako každý válečný konflikt i tento s sebou nese závažné škody v podobě selhávání krevního oběhu a funkce dalších životně důležitých orgánů. Sepse je dnes skutečně jednou z nejvýznamnějších hrozeb ve zdravotnictví, ročně postihuje 30 miliónů pacientů na celém světě. Je to dáno tím, že narůstá počet lidí, kteří jsou díky snížené obranyschopnosti náchylní k závažným infekcím.

Kliniku vedete od roku 2006, tedy sedmnáct let. Přebíral jste ji jako mladý lékař. Co pro vás bylo nejtěžší?

Bylo mi šestatřicet let a největším úkolem bylo dobře vést své kolegyně a kolegy a obklopit se těmi nejlepšími odborníky v jednotlivých podoborech kliniky. Měl jsem ale ohromnou výhodu v tom, že jsem přebral výborný kolektiv spolupracovníků. To mně nástup do funkce hodně ulehčilo. Z odborného hlediska jsem měl výhodu ve velmi silných kořenech, které vám kombinace interny a intenzivní medicíny poskytuje.

Vnímáte jako výhodu, že kliniku vedete tak dlouho?

Jako klinické univerzitní pracoviště máme povinnost držet tu nejvyšší medicínskou laťku. To je jeden aspekt toho, kam kliniku vést – být neustále v čele poznatků, vědomostí a metod. Ale pak je tu druhá klíčová komponenta, a to je tým. Jak si jej poskládáte, tak kvalitní kliniku máte. Potřebujete mít kolem sebe lidi, kteří obor ovládají a mají chuť a ochotu sdílet s ostatními to, co umějí – své dovednosti a zkušenosti. Když se tohle podaří, pak vytvoříte pracoviště se silným expertním týmem napříč celou internou. Jsou v něm specialisté na různé podobory a díky sdílení a spolupráci je pak kolektivní expertíza na špičkové úrovni. Aby byl člověk schopný naplnit tyto své vize, musí nejprve přijmout lidi, které chce na pracovišti mít nejen po stránce jejich medicínských znalostí a dovedností, ale i po stránce jejich lidských vlastností, profesionality, přístupu k pacientovi i ke kolegům. To je záležitost pěti až deseti let, pak teprve lze vnímat nějaké hmatatelné pokroky. Cítím, že jsme dosáhli toho, co jsme si představovali, že klinika skutečně funguje jako dobře vyladěný motor.

Teď si to budete užívat…

Tak já si to užívám od samého začátku, práce s kolektivem je výborná. Mikroklima na naší klinice je od samého začátku přátelské, otevřené, férové.

Věnujete se také vzdělávání mediků.

V podstatě chodím do práce na čtyři typy zaměstnání. Jsem v pozici lékaře – chodím na vizity, řeším s kolegy naše pacienty. Pak se musím převtělit do role manažera, abych vedl provozní a ekonomické záležitosti kliniky. Učím také na lékařské fakultě – přednáším medikům, lékařům, zkouším nejen studenty, ale i lékaře po absolvování základního kmene a u atestací. Čtvrtým zaměstnáním je a není to povinnost, ale záliba, stejně jako celá medicína, vědecká činnost. Takže v pozdních odpoledních hodinách se soustředím na vědecké projekty. I s tím je spojené vzdělávání mladých lékařů – vedu k vědě své Ph.D. studenty (doktorandy), kteří se mnou spolupracují na různých vědeckých projektech.

Na začátku jedné své přednášky jste řekl: „V medicíně je základem praktický trénink založený na silném vzdělání.“ Studentům tedy odpřednášíte a pak mohou přijít za vámi na pracoviště a vše si pod vaším dohledem vyzkoušet?

Ano, je to jeden ze základních principů vzdělání v medicíně. Je potřeba mít silné teoretické základy. Bez zkušeností však z nikoho dobrý lékař nebude. Ty lze získat při denním kontaktu s pacienty. Kromě kombinace vzdělanosti a zkušeností je ale také nutné nastavení etických principů, protože být lékařem je také o profesionální komunikaci s nemocnými. Mladým lékařům asi nejvíce dá, když potkají dobrého mentora, který je ochoten jim předat všechny své znalosti i zkušenosti, když se mohou dívat, jak takový lékař pracuje, a když ho vidí v kontaktu s pacientem. (haj)

Prof. MUDr. Martin Matějovič, Ph.D.
  • Narozen v Domažlicích v roce 1969.
  • V roce 1993 absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni, poté nastoupil na Hematologicko-onkologické oddělení FN Plzeň. Po roce přešel na I. interní kliniku, kde pracoval na jednotce intenzivní péče.
  • V letech 1997 a 1998 absolvoval část studia Ph. D. na univerzitě v německém Ulmu.
  • V roce 2004 byl jmenován docentem, v roce 2009 profesorem, přednostou I. interní kliniky FN Plzeň se stal v roce 2006.
  • Je vysokoškolským pedagogem – proděkanem pro výuku všeobecného lékařství 4. až 6. ročníku na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni.
  • Je autorem nebo spoluautorem cca 250 publikací, jež mají více než 2000 citací, a 5 monografií.
  • Je držitelem Ceny Evropské společnosti intenzivní medicíny, nositelem prestižních zahraničních stipendií (např. Nadace Alexandra von Humboldta nebo Nadace fondu společnosti Boehringer Ingelheim).
  • Je vědeckým tajemníkem výboru České společnosti intenzivní medicíny, zastupoval Českou republiku v Evropské společnosti intenzivní medicíny (ESIM). Působil jako dlouholetý člen Vědecké rady Agentury pro zdravotnický výzkum České republiky a předseda panelu Poruchy orgánových funkcí a úrazová a intenzivní medicína.
  • Je laureátem Ceny Neuron pro mladé vědce za rok 2010, v roce 2016 vstoupil do Dvorany slávy Plzeňského kraje.
  • Je aktivním sportovcem, věnuje se triatlonu, skialpinismu...
  • Česká televize jej zařadila do svého dokumentární cyklu Mistři medicíny.

Text: Hana Josefová