Plzeňská rodačka, cembalistka Zuzana Růžičková by se dožila 95 let
Cembalistka světového významu Zuzana Růžičková by se dožila 95 let. Narodila se 14. ledna 1927 v Plzni v rodině majitelů hračkářství. Od dětství ji zajímala hudba a divadlo, chodila na hodiny klavíru a tatínek ji naučil anglicky. Šťastné dětství a mládí však přerušila druhá světová válka.
Zuzana Růžičková byla židovského původu. V lednu roku 1942, bylo jí patnáct let a studovala na gymnáziu, byla deportována do Terezína, později do Osvětimi. Ona i její maminka koncentrační tábory přežily. V Terezíně se Zuzana Růžičková seznámila s hudebníky, mimo jiné s klavíristou Gideonem Kleinem (1919–1954), který ji vyučoval hudební harmonii.
Prof. Zuzana Růžičková na představení dětské opery Brundibár, která proslula jako hudební symbol holocaustu, v roce 2014 ve Velkém divadle (foto: R. Muchka)
Vzpomínku Zuzany Růžičkové na to, jaké bylo se po těchto strašných zážitcích vrátit do Plzně, si lidé mohou přečíst na výstavě Čas nezapomnění v mázhauzu plzeňské radnice. Výstava připomíná 80. výročí transportů plzeňských Židů do Terezína. Vzpomínka Zuzany Růžičkové přibližuje, jak spolu s maminkou po návratu zjistily, že v jejich bytě žijí jiní lidé, kteří je ani nepozvali dál, a ony musely první noc po návratu strávit v noclehárně.
Už v září roku 1945 nastoupila Zuzana Růžičková ke studiu na plzeňskou hudební školu. V roce 1947 vystoupila na akreditačním koncertě, kterým se tato škola ucházela o status konzervatoře. Na budově v Kopeckého sadech, kde Zuzana Růžičková studovala a kde je dnes sídlo Konzervatoře Plzeň, je umístěna pamětní deska, která její studium v letech 1945–1947 připomíná. Autorem desky je klatovský sochař Václav Fiala.
V letech 1947 až 1951 studovala hru na klavír a cembalo na pražské AMU. V roce 1956 zvítězila na mezinárodní cembalové soutěži v Mnichově, poté studovala hru na cembalo v Paříži u švýcarské profesorky Marguerite Roesgen-Championové.
Během svého života koncertovala po celé Evropě, USA, Kanadě, Austrálii i Japonsku. Zuzana Růžičková se stala světovou ikonou v interpretaci hudby Johanna Sebastiana Bacha. Jako první na světě natočila kompletní Bachovu tvorbu pro klávesové nástroje. Záznam z let 1965 až 1975 byl oslavován pro svůj rozsah, mistrovství a originalitu. Sama Zuzana Růžičková v rozhovorech uváděla, že k Bachovi měla velmi silný vztah. Říkala, že abstraktní řád jeho hudby z ní dělá něco nadpozemského. Papírek s jeho skladbou držela v ruce, když přijela do koncentračního tábora v Osvětimi.
V letech 1979 až 1990 byla Zuzana Růžičková sólistkou České filharmonie. Získala mnoho ocenění, například roku 2003 dostala od prezidenta medaili Za zásluhy II. stupně či francouzský titul Rytíře umění a literatury. V roce 2010 ji její rodné město udělilo Pečeť města Plzně.
Umělkyně proslula nejen jako cembalistka, ale i jako pedagožka pražské AMU, vedla též mistrovské kurzy v mnoha evropských městech.
Manželem Zuzany Růžičkové byl hudební skladatel Viktor Kalabis (1923–2006). Zuzana Růžičková zemřela 27. září 2017 v Praze, pohřbena je na Vinohradském hřbitově v Praze.
Text: Hana Josefová