Plzeňské rodačce Josefině Napravilové je úctyhodných sto let
Foto: Z. Kubalová
V České republice žije celkem 1 103 stoletých a starších lidí. Dnes k nim přibyla další žena s neobyčejně prožitým životem. Josefina Napravilová, která se právě před sto lety narodila v Plzni. „Dodnes s elánem čtu nové knihy a sleduji zpravodajská média. Dobře vidím i slyším, jen tancovat nemohu. Na světě jsem moc ráda, i když vím, že život není jen růžovou procházkou na zasněný Lochotín po boku romantického básníka Miloslava Matase,“ svěřila se Josefina Napravilová v knize Sny a vzpomínky, kterou vydal Maják Plzně, neformální skupina mladých Plzeňanů.
Její slova z minulého roku, kdy kniha vyšla, neztratila nic na pravdivosti. Paní Josefina Napravilová se těší mimořádné vitalitě. Obdivovat její vzpomínky na Plzeň nebo chválu na plzeňská sociální zařízení spravovaná městskou charitou mohl i primátor Martin Baxa, který se do jihočeského Tábora, kde Josefina Napravilová nyní žije, vypravil s dárky a kyticí květů. „Je neuvěřitelné, jaký přehled paní Josefina má a co všechno si pamatuje. V jejím vyprávění nechybí humor. S velkou úctou jsem poděkoval za nás Plzeňany, co po válce pro české děti zavlečené do ciziny udělala i za to, co dělala pro další, kterým po celý život pomáhala. Paní Josefina Napravilová je pro nás všechny velkým vzorem,“ uvedl primátor.
„Pro moji maminku bylo nejdůležitější, abych brala všechny lidi přátelsky a abych mezi nimi nedělala rozdíly. Byla celý život mým vzorem,“ píše se v knize. Obdiv k mamince dokládá i její velká fotografie umístěná v pokoji Josefiny Napravilové, kde ale nechybí ani portrét prvního československého prezidenta T. G. Masaryka, o kterém se v knize rovněž zmiňuje: „Hrozně moc jsme tatíčka Masaryka milovali, dnešní člověk to už ani nedokáže pochopit, jak moc jsme ho ctili a měli rádi. Byl pro všechny náš tatíček Masaryk a přáli jsme si, aby byl s námi na věky.“
Josefina Napravilová se narodila 21. ledna 1914 v Plzni, kde prožila i mládí. V závěru druhé světové války pomáhala v Praze ošetřovat raněné. Po válce hledala v zahraničí zavlečené československé děti. Po roce 1948 se ve Vídni účastnila pomoci uprchlíkům z východního bloku. V letech 1949 – 1994 žila v emigraci v Kanadě. V roce 2008 obdržela otisk historické pečetě města Plzně, rok poté se stala čestnou občankou Lidic a prezident Václav Klaus ji propůjčil Řád T. G. Masaryka III. třídy. Veškeré své jmění věnovala na podporu vysokoškolských studentů.