Před 115 lety se narodil plzeňský malíř Vladimír V. Modrý
V sobotu 15. ledna 2022 uplyne 115 let od chvíle, kdy se v Radčicích narodil malíř Vladimír V. Modrý, významný umělec a statečný člověk, který je neodmyslitelně spjat s Plzní.
Vladimír V. Modrý vystudoval pražskou UMPRUM. Měl silné sociální cítění a mezi dvěma světovými válkami vstoupil do komunistické strany a v protektorátu se zapojil do odboje. Byl deset měsíců zavřený. Po těžkém úrazu jej Němci z vězení propustili. Stále pokračoval v odbojové činnosti a na konci války se v Plzni zapojil do povstání. Němečtí okupanti mu prostřelili hrudník a břicho a on zápasil o život. Za odbojovou činnost a účast v povstání byl po válce vyznamenán medailí Za chrabrost. V době, kdy po roce 1948 začali všichni kvůli prospěchu do komunistické strany vstupovat, on z ní vystoupil. Často tak byl bez práce. Rodinu finančně táhla jeho žena Věra, zdravotní sestra. A on se právě z lásky a z vděčnosti k ní, začal podepisovat jako Vladimír V. Modrý. Pracoval jako odborný učitel na středních školách, vyučoval také v soukromí, mezi jeho žáky patřili například pozdější významní malíři Miroslav Tázler a Bronislav Losenický. Později se malířství věnoval jako svobodnému povolání. Jeho přímočarost, politické postoje i malířský styl ho vždycky táhly do ústraní. Svůj ateliér měl na Roudné v Keřové ulici.
V 50. letech minulého století vznikla Modrého stěžejní díla, jako jsou Miserere, Čas nebo Zelený had. Pak se jeho tvorba rozběhla dvěma směry – tvořil figurativní malbu a rozměrné formáty fantaskních krajin se zvířaty i lidmi. V 60. letech vystavoval v Berlíně a tehdy o něm psali jako o malíři výtvarných symfonií. Navrhoval též gobelíny, ilustroval pohádky, vytvořil Český betlém, s nímž měl obrovský úspěch na výstavě v Praze, tvořil i loutky. Jeho stěžejním tématem se stal Don Quijote provázený Sanchem Panzou. Don Quijote symbolicky vyjadřuje fantazijní složku Modrého povahy a výtvarného cítění a Sancho Panza tu zemitě realistickou. Architekt Jiří Waage, autor monografie o Modrém, ho již v 70. letech minulého století považoval za nejoriginálnějšího českého malíře své doby. Vladimír V. Modrý zemřel v Plzni 6. června 1976.
V Plzni lze vidět Modrého dílo v budově Českého rozhlasu na náměstí Míru, kde je umístěn obraz z roku 1953 Husité. Ve studovně Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje je Modrého obraz Rekviem (Meditace) a v nyní zavřeném kulturním domě Peklo je jeho nástěnná malba Svoboda vede lid na barikády.
Modrého tvorba je nyní už téměř kompletně zmapovaná. Velkou zásluhu na tom má výtvarník a plzeňský rodák Milan Knížák, který v roce 2004, kdy byl ředitelem Národní galerie v Praze, mu v této instituci připravil rozsáhlou výstavu. Milan Knížák se s Vladimírem V. Modrým od svého mládí přátelil a říkal o něm, že jako malíř předběhl svou dobu.
Zdroj foto: Archiv J. Modrého
Text: Hana Josefová