Před 75 lety byla popravena Milada Horáková. Výročí si připomněli také v Plzni
Pietní setkání (fotografie: M. Pecuch)
Památku Milady Horákové i dalších obětí komunistického režimu v pátek 27. června uctilo město Plzeň. Od justiční vraždy československé političky, právničky a bojovnice za práva žen uplynulo v tento den 75 let. Pietního aktu se u památníku před budovou 21. základní školy v Plzni na Slovanech účastnil také radní města Plzně Tomáš Kotora.
„Milada Horáková byla především žena pevných zásad. I v těch nejtemnějších chvílích neustoupila ze svých postojů, nepopřela své ideály a nepřestala věřit v pravdu a spravedlnost. Poslední okamžiky před její tragickou smrtí se staly symbolem odvahy, cti a lidské důstojnosti. Politický proces vedený s předem daným rozsudkem se stal symbolem hrubého zneužití moci, potlačení svobody a násilného umlčení jiného názoru,“ řekl radní Tomáš Kotora. Zdůraznil, že město Plzeň si váží odkazu této výjimečné osobnosti a ten by se měl navždy připomínat.
Už od mládí stála Milada Horáková vždy za svými postoji a názory. Již v roce 1918 byla vyloučena za účast na protiválečných demonstracích, které byly studenstvu zakázány. Roku 1924 se osobně setkala se senátorkou Františkou Plamínkovou, zakladatelkou Ženské národní rady, kam vstoupila a později se stala klíčovou osobností hnutí a boje za rovnoprávnost žen. Po roce 1939 se zapojila do odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme. Neušla však pozornosti gestapa, které ji 2. srpna 1940 zatklo za práci v Ženské národní radě. Následně ji nacisté tvrdě vyslýchali a dva roky byla Horáková vězněna na Pankráci a na Karlově náměstí, po atentátu na Heydricha byla převezena do Malé pevnosti v Terezíně, poté do Lipska a do Drážďan. Soud s Miladou Horákovou se konal v Drážďanech v říjnu 1944, kde se sama hájila v němčině. Prokurátor jí navrhl trest smrti, který soud nakonec změnil na osm roků káznice. Ten si odpykávala v ženské věznici u Mnichova, v blízkosti Dachau, kde ji osvobodila americká armáda.
Po osvobození v květnu 1945 se vrátila do Prahy, kde se setkala s manželem, který přežil pochod smrti. Po válce velmi aktivně upozorňovala na nebezpečí totalitního režimu. Kvůli tomu byla monitorována StB. Nadále podporovala lidi usilující o emigraci a zasazovala se proti komunistům. Sama se do emigrace uchýlit nechtěla. Po zatčení Jaromíra Kopeckého v srpnu 1949 si StB nakonec zvolila Miladu Horákovou do role ústřední postavy v inscenovaném spiknutí v čele smyšlené ilegální skupiny. Proces s Miladou Horákovou řízený Karlem Trudákem probíhal od konce května do 8. června 1950. Byl zinscenován jako veřejný politický proces. Poprava byla provedena za bestiálních podmínek na dvoře pankrácké věznice 27. června 1950 v 5:35 hodin. Milada Horáková byla jedinou popravenou ženou v rámci těchto procesů. Na den jejího úmrtí připadá Den památky obětí komunistického režimu.
Text: Monika Krausová