Prestižní Cenu 1. června obdržel duchovní Václav Malý
Římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský Václav Malý získal v Plzni Cenu 1. června. Byla mu předána při slavnostním zasedání zastupitelstva konaného na počest 1. června 1953, kdy Plzeňané masově protestovali proti měnové reformě. Tehdy šlo o první vystoupení proti komunistickému režimu v Československu. Plzeň cenu uděluje za významný přínos k objasnění a prosazení principů demokracie, svobody a spravedlnosti, za důstojnou obhajobu lidských práv a svobod prostřednictvím tisku, rozhlasu a televize. Václav Malý má přímý vztah k Plzni, v letech 1977 a 1978 byl kaplanem na zdejším arciděkanství a administrátorem farnosti v Liticích.
Přijetí na plzeňské radnici (foto: M. Pecuch)
„Všechny aktivity monsignora Václava Malého byly projevem statečného a odvážného postoje. Svědčily o jeho hlubokém zaujetí svobodou a lidskými právy. A přesvědčení, že za tyto hodnoty je nutné neustále usilovat i přes perzekuce, výslechy a věznění tehdejším normalizačním režimem. Svědčily, že má význam se jako člověk, jako občan, postavit zlovůli mocných. I v době, která se jevila jako beznadějná, bez šance na její změnu. Svým konáním tak naplňoval výrok Václava Havla: ‚Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl bez ohledu na to, jak to dopadne‘,“ uvedl primátor Pavel Šindelář, jenž podal návrh na ocenění Václava Malého na základě zaslaných návrhů ministra kultury Martina Baxy a pana Ivo Hucla.
Předání Ceny 1. června (fotografie: M. Pecuch)
„Na Plzeň mám kladné vzpomínky. Přirozeně nepříjemné bylo, že jsem byl sledován Státní bezpečností. Sídlil jsem tehdy zde na hlavním náměstí, na tehdejším arciděkanství, dnes je to Biskupství plzeňské. Setkával jsem se zde s lidmi nejen v kostele, ale i v rodinách, mohl jsem navštěvovat v soukromí mnoho výborných lidí. Setkal jsem se tu s lidmi statečnými, kteří nemarnili svůj život zbytečnostmi. Takže mé vzpomínky i přes vnější nepříjemné prostředí jsou velmi dobré,“ řekl po předání ceny Václav Malý. Cenu získal i za prosazování principů demokracie. Ta podle jeho slov nikdy nebude hotovou záležitostí. „Záleží na každém z nás, na kolik demokraticky smýšlíme a jednáme, na kolik bereme vážně to, že máme být zodpovědnými občany, že máme chránit právo druhého a usilovat o spravedlnost pro všechny. A to je úkol na celý život a není jen na jednu generaci,“ dodal Václav Malý.
Václav Malý byl na kněze vysvěcen v roce 1976, o rok později podepsal Chartu 77. Byl jedním ze zakladatelů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, v roce 1979 byl zbaven státního souhlasu a téhož roku byl bez soudu vězněn za podvracení republiky. V letech 1980–1989 pracoval jako topič nebo zeměměřičský figurant, zároveň však tajně vykonával kněžskou službu a podílel se na tvorbě katolického samizdatu. Rok byl mluvčím Charty 77. Široce známým se stal v roce 1989 jako mluvčí a spoluzakladatel Občanského fóra. Roku 1996 byl jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta. Je zakládajícím členem a členem správní rady Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. Jeho biskupské heslo zní: „Pokora a pravda.“ Věnuje se podpoře politických vězňů v zemích, jako jsou Bělorusko, Kuba, Čína, Súdán a podobně. Byl mu propůjčen řád T. G. Masaryka III. třídy, je držitelem Čestné medaile Tomáše Garrigua Masaryka za věrnost jeho odkazu, pražský arcibiskup mu udělil zlatou svatovojtěšskou medaili Arcibiskupství pražského za úsilí o svobodu církve národa.
Mezi laureáty Ceny 1. června jsou například bývalý prezident Václav Havel, francouzský politolog a historik Jacques Rupnik, spisovatel, publicista a politik Pavel Tigrid, komentátor, publicista a esejista Jefim Fištejn, signatářka Charty 77 Dana Němcová a další.
Text: Eva Barborková