Radovan Rašpl: Práce s lidmi je alchymie
Plzeňská společnost Wikov TurboGear vyváží převodovky do celého světa
Radovan Rašpl od dětství věděl, že chce být strojařem. Dnes vede společnost vyrábějící v Plzni převodovky, které se vyvážejí do celého světa. Je generálním ředitelem společnosti Wikov TurboGear. Přinášíme rozhovor, který vyšel v březnových Radničních listech.
Radovan Rašpl (foto: M. Říský)
Jak to s vámi a strojařinou začalo?
Bavila mě už od základní školy. Přivedl mě k ní táta. Byl škodovák a spolu jsme v garáži opravovali auta. Říkal jsem, že chci být vynálezcem nebo přírodovědcem, a nakonec jsem se rozhodl pro strojní průmyslovku. Dala mi hodně, získal jsem během studia přehled o celém oboru. Pak jsem pokračoval na Fakultě strojní Západočeské univerzity v Plzni. Bylo to náročné studium, ale je to jedna z nejlepších škol.
A to už jste věděl, že budete dělat převodovky?
Už na průmyslovce jsem měl od Škodovky nějaké stipendium, a to mě motivovalo k tomu, abych se do ní po studiu vrátil. A převodovky se mi vždycky líbily. Když se mě na fakultě na konci studia můj profesor ptal, jakému oboru se chci věnovat, a já řekl, že právě převodovkám, tak poznamenal: „Jéžiš, to jsi se rozhodl úplně blbě. Převodovky nemají žádnou budoucnost. Budou nahrazeny frekvenčními měniči.“ To byl rok 1992 a já převodovky dělám pořád.
Takže jste začínal ve Škodovce?
Ano, tehdy ještě nějaký zvuk měla. Nastoupil jsem jako konstruktér, pak jsem dělal výpočtáře, později jsem vedl menší kolektiv. Jenže okolo roku 2000 začal tehdejší majitel Škodovku rozprodávat. Chtěl jsem zkusit něco jiného, a tak jsem nastoupil do americké firmy General Electric, kde jsem se tak na 50 procent věnoval ozubeným kolům. Firma vyráběla lokomotivy a pohony pro obrovské důlní trucky. Mým úkolem bylo rozvíjet v Evropě dodavatelský řetězec na ozubená kola.
Když jste pracoval pro americkou firmu, žil jste v Čechách nebo v USA?
Strávil jsem nějakou dobu i v USA…
A byla to pro vás důležitá zkušenost?
Byla. Naučil jsem se anglicky i fungovat v cizí zemi, získal jsem zkušenosti. A celá americká společnost byla tehdy jiná než ta naše. Lidé tam jsou zvyklí postarat se sami o sebe. Nikdo je nevodí za ruku, nespoléhají na stát. Jsou hodně ekonomicky zaměření, a tak každý člověk, od vrátného až po manažera, přesně ví, co musí udělat, aby se měl dobře. Někomu se to daří, někomu méně. My jsme oproti nim trošku zhýčkaní, myslíme si, že za nás problémy někdo vyřeší, hodně spoléháme na stát.
A po americké zkušenosti jste se rozhodl vrátit zpět do Plzně?
Ano, jsem tady zakořeněný. V roce 2004 jsem dostal nabídku od Martina Wichterleho (pozn. redakce: vnuk vynálezce kontaktních čoček Otta Wichterleho. Je majitelem firmy Wikov, která navazuje na strojírenskou tradici prostějovské firmy Wikov, již spoluzaložil jeho předek v roce 1918. Firma Wikov má v současné době několik závodů, například v Hronově, Zruči nad Sázavou, ale také třeba v Kanadě), abych nastoupil zpět do Plzně. Firma Wikov tehdy koupila závod Škoda Gear, dříve Škoda Ozubená kola. Nastoupil jsem jako technický ředitel. Dával jsem od nuly dohromady kolektiv konstruktérů a technologů. Od roku 2025 jsem na pozici generálního ředitele.
Jak velkou společnost vlastně vedete?
Máme 165 až 170 zaměstnanců. Je u nás pět desítek dělníků. V inženýrských profesích pracuje asi třicet lidí, dvacet v konstrukci, deset je technologů. Ostatní zaměstnanci pracují v nákupu, kontrole kvality, zkoušení, servisu a obchodu. Náš roční obrat loni byl 570 milionů korun, letos počítáme, že to bude o něco více.
Co přesně vyrábíte?
Konstruujeme, vyvíjíme, vyrábíme, zkoušíme a dodáváme průmyslové převodovky. Výrobní kapacity máme o něco větší, takže vyrábíme i volná ozubená kola, hřídele či podobné výrobky. Naším stěžejním produktem je ale převodovka.
Kde se využívají?
My se soustředíme na rychloběžné převodovky převážně pro energetiku nebo chemický či těžební průmysl. Mohou mít až dvacet třicet tisíc otáček a jsou to zařízení o váze až dvacet tun. Používají se v elektrárnách, když je potřeba redukovat otáčky z turbíny na generátor. Nebo v těžebním či chemickém průmyslu u kompresorů pro stlačování (zkapalňování) plynu.
Jsou vaše převodovky třeba i v Plzni nebo regionu či jinde v republice?
V plzeňské firmě Brush Sem v Doudlevcích mají na zkušebně naši velkou převodovku. Menší je pak v teplárně v Mariánských Lázních. Hodně pomaloběžných převodovek jsme dodávali do Severočeských dolů. Jenže těžba uhlí je v útlumu, takže se neinvestuje do nových zařízení, ale „kanibalizuje se“ to staré. Do těchto lokalit stále jezdíme na pravidelný servis.
Každá převodovka je originál?
Většinou to tak je. Zákazník dodá své požadavky a my mu na jejich základě navrhneme a sestavíme převodovku na míru.
Jak dlouho to trvá?
Jsme schopní převodovky vyprojektovat, zkonstruovat, vyrobit a odzkoušet do šesti až osmi měsíců. Dnes opravdu už jedeme takto krátké termíny a jediné, co nás limituje, je třeba dodávka ložisek, která může trvat až 5 měsíců. Pokud je projekt komplikovaný a spojený třeba s přejímkami, tak může celý proces trvat i rok.
Je těch osm měsíců ve světovém měřítku dobrý čas?
Je to naše velká výhoda. Naším nejvýraznějším konkurentem jsou dvě německé firmy a indický výrobce. Jsou to silní konkurenti a my dost často vyhráváme právě díky našemu dodacímu termínu. Když si sáhneme na dno, tak jsme schopni převodovku dodat i do šesti měsíců. To je tedy celkem unikát.
Kam vyvážíte?
Český trh je malý, s ním tedy v žádném případě nevystačíme. Snažíme se dodávat do celého světa. Teď momentálně máme zákazníky v USA, Japonsku, Mexiku, Jižní Americe. Nejvíce klientů máme po Evropě – v Německu či Itálii. Dodáváme také do zemí Blízkého a Středního východu i do Afriky. Naše převodovky tam jsou využívány v rafinériích na plyn i v elektrárnách.
Jaká jsou „nej“ vašich převodovek?
Nejtěžší převodovku jsme asi před deseti lety dodávali do cementárny do Vladivostoku. Vážila 120 tun. Nedokázali jsme ji naložit. Musela se nejprve smontovat u nás na montáži, odzkoušet a pak jsme ji zase rozmontovali a po komponentech poslali na dálný východ. Jinak cementárenské převodovky, těch už moc nevyrábíme, váží v průměru tak 50 tun. Rychloběžné převodovky, na něž se nyní soustředíme, jsou výrazně. lehčí, tak do 10 maximálně 15 tun.
Spolupracujete se školami či jinými organizacemi z plzeňského regionu?
Dobrou spolupráci máme se Západočeskou univerzitou. Připravujeme soubor témat pro bakalářské a diplomové práce, z nichž si mohou studenti vybírat. Během roku máme jednoho až dva studenty, kteří u nás své kvalifikační práce připravují. Využíváme také možností, které nabízí NTC (univerzitní výzkumné centrum nových technologií). Je to špičkově vybavené pracoviště se špičkovými odborníky, mají zařízení, na které bychom my, jako menší firma, nedosáhli. Můžeme využívat například jejich superrychlých výkonných počítačů, takže pro nás dělají různé analýzy založené na metodě konečných prvků (pozn. redakce: numerická technika pro přibližné řešení složitých technických a fyzikálních úloh, jako je napětí, deformace, teplo či proudění) nebo různé simulace proudění oleje, prostupu tepla… Spolupráce se ZČU je možná také díky Národnímu centru kompetence, jež patří pod Technologickou agenturu ČR. To operativně poskytuje dotace. Pokud máme problém, který potřebujeme rychle vyřešit, domluvíme se s univer
zitou a tam na něm začnou pracovat. Nemusíme čekat na dotační výzvy. Technologická agentura ČR univerzitě práci z velké části zafinancuje a my přispíváme dvaceti procenty. Spolupracujeme na dílčích zadáních také s výzkumnými organizacemi, jako je VZÚ Plzeň, COMTES FHT v Dobřanech. Zveme k nám na exkurze také studenty středních škol, nabízíme jim i možnost absolvovat u nás praxi. Snažíme se jim ukázat, že strojařina nejsou jen nějaké usmolené montérky, že je to velice pěkná tvůrčí práce. Často se právě u nás pro ni nadchnou.
Vracejí se?
Většinou ze středních škol chtějí pokračovat na vysokou. Pracuje už u nás řada lidí, které jsme si vychovali od střední školy nebo od univerzity. Přišli k nám na exkurzi, dělali bakalářku i diplomku a pak k nám nastoupili.
Chválil jste, jak vysokou úroveň měla plzeňská strojní fakulta v době, kdy jste ji studoval. Platí to stále?
Máme s jejími absolventy velmi dobré zkušenosti. Bohužel jich je velmi málo a firmy se o ně perou. Úroveň jejich znalostí nám vyhovuje. Dokonce se učí pracovat se stejnými softwary, s nimiž pracujeme ve firmě my. To je velká výhoda, nemusíme absolventa pracně zaškolovat. A moc mě těší, že se poslední dobou ukazuje, že studenti skutečně mají o obor zájem. Mám pocit, že před deseti patnácti lety tomu tak nebylo. Snad se to zlepšilo díky nám i dalším firmám, které se chovají podobně a s mladými lidmi systematicky pracují už od jejich nástupu na střední školu.
Říkal jste, že když jste do Wikovu nastoupil, skládal jste od nuly kolektiv konstruktérů a technologů, teď jste zmínil, že je málo vystudovaných strojařů. Je těžké postavit kolektiv se sto šedesáti lidmi, jejichž práce na sebe musí navazovat, a vlastně téměř každý z nich musí být specialista?
Je to alchymie a je to to nejtěžší na práci manažera. Při vývoji, konstrukci a výrobě převodovek jsou potřeba specialisté na všechny strojírenské obory, a nejen na ně. Například u rotačního zařízení je nutné řešit dynamické jevy, potřebuji také odborníka se znalostí materiálů, specialistu na tepelné zpracování, svařování. Samostatnou disciplínou je pak obor hydrodynamických ložisek. Navíc převodovky mají poslední dobou čím dál tím sofistikovanější elektro výbavu, to dříve nebývalo, takže už máme v kolektivu elektrotechnika i elektroinženýra a hledáme další. Jde to bohužel velmi těžko. Odborníkem musí být i nákupčí, aby zajistil kvalitní materiál a ohlídal kvalitativní postupy při jeho výrobě. Odbornost však je jen jedna stránka úspěchu. Klíčové je mít kolektiv dobře namíchaný i po osobnostní stránce. Musí v něm být ti, kteří projekt vymyslí a nastartují, ti, kteří ho dotáhnou do konce, a ti, kteří ho detailně kontrolují a dohledávají chyby. To platí obecně, nejen u převodovek. A pokud někdo tým narušuje, bere chuť do práce ostatním, musíme se s ním rozloučit, i kdyby to byl ten nejlepší specialista. Raději dáme prostor tomu zakřiknutému klukovi z rohu kanceláře, který najednou dostane prostor vyrůst… Většina lidí ve firmě říká, že je u nás drží právě dobrý kolektiv. To je pro mě nejlepší důkaz toho, že se nám s lidmi pracovat daří.
Text: Hana Josefová