Salut, profesore Janský. Objevitel pramenů Amazonky oslavil sedmdesátiny
Fotografie: R. Muchka
Profesor Bohumír Janský, objevitel pramenů Amazonky, se narodil 30. července 1951 v Mladoticích na severním Plzeňsku, absolvoval gymnázium v Plasích, poté vystudoval Přírodovědeckou fakultu univerzity Karlovy v Praze.
K životnímu jubileu mu poblahopřál v pondělí 9. srpna na plzeňské radnici primátor města Plzně Martin Baxa, který se na setkání s legendárním objevitelem moc těšil. Jako učitel zeměpisu totiž o jeho objevech svým studentům přednášel.
Hned nad prvním darem se primátorovi Martinu Baxovi dostalo krátké přednášky o Odlezském jezeře. Bohumír Janský totiž od něj převzal takzvaný císařský otisk (mapa katastrálních území z první poloviny 19. století) jeho rodných Mladotic a současný letecký snímek této obce. „A tady pak roku 1872 vzniklo Odlezské jezero. V tom roce spadlo na našem území obrovské množství srážek. Způsobily sesuv skal a ty přehradily Mladotický potok,“ začal vyprávět Bohumír Janský a pokračoval. Vznik Odlezského jezera byl totiž tématem jeho diplomové práce a věnuje se mu dodnes. K 150. výročí jeho vzniku připravuje naučnou stezku. A velmi ho potěšil i další dar – dres fotbalistů plzeňské Viktorky, s nápisem Janský a číslem 70. Hned začal vyprávět historky, které se mu jako zarytému Viktoriánovi přihodily s fanoušky Sparty na Letné.
Primátora Martina Baxu samozřejmě zajímaly okolnosti toho, jak Bohumír Janský a jeho tým objevili místo, kde Amazonka pramení. „Expedici jsem připravoval deset let. Koncem 80. let minulého století jsem přijel učit na univerzitu do Limy a můj hostitel, profesor Carlos Peñaherrera, mi řekl, že už dlouho čeká na nějakého evropského hydrologa, který by se pramenům Amazonky věnoval. Vadilo mu, že ani na konci 20. století pořádně nevíme, kde se skutečný pramen Amazonky nachází. Expedici jsem připravoval od roku 1990,“ uvedl Bohumír Janský. Dodal, že nápomocna mu byla peruánská vláda i armáda, která s ním do expedice vyslala několik důstojníků, jimž velel. Když přijel před zahájením expedice do peruánského vojenského geografického institutu, hrála vojenská kapela českou hymnu a špalír vojáků provolával: „Salut, profesore Janský!“
Do pramenné oblasti řeky Amazonky v jižní části Peru vedl Bohumír Janský vědecké expedice Hatun Mayu 1999 a Hatun Mayu 2000 (v kečuánštině velká řeka). Tyto výpravy přinesly informace o celé pramenné oblasti řeky Lloquety, tvořící horní tok řeky Apurímac, která soutokem s Urubambou vytváří Ucayali – hlavní pramennou řeku Amazonky. Výpravy zpracovaly hydrologické, geologické a geomorfologické mapy oblasti. Dále zaznamenaly teploty vody a vzduchu, průtoky řek a zpracovaly mapu půd pramenné oblasti. Při výzkumu se soustředily zejména na čtyři hlavní pramenné toky řeky Lloquety – řeky Carhuasanta, Apacheta, Ccaccansa a Sillanque. Provedené výzkumy zjistily, že nejdelší a plošně největší povodí má Carhuasanta, největší vodnost Apacheta a nejvyšší nadmořskou výšku pramene řeka Ccaccansa. Nejvzdálenějším místem povodí od ústí Amazonky do Atlantského oceánu je vrchol hory Nevado del Mismi, z něhož odtéká voda do povodí Carhuasanty. Ze čtyř hlavních kritérií pro určení hlavního pramene splňovala dvě řeka Carhuasanta. Zjištěné rozdíly však byly minimální, a proto Bohumír Janský navrhl hovořit o čtyřech pramenných tocích řeky Lloquety (a celé Amazonky).
Expedice prokázaly, že Amazonka je nejdelší řekou světa, a pokud někdo uvádí, že je to Nil, dočká se od pana profesora protestujících a vysvětlujících komentářů. S primátorem Martinem Baxou hovořil profesor Bohumír Janský také o studentech a o českém školství. Domlouvali i možnost, že v příštím roce by mohla do Plzně zavítat výstava, která se věnuje Amazonce a objevům profesora Bohumíra Janského.
Text: Hana Josefová