Španělský autor Osvětimské knihovnice představil svoji knihu v Plzni
Setkání s Antoniem Iturbem a Ditou Krausovou (fotografie: A. Jarošová)
Na druhém ročníku knižního veletrhu Svět knihy 2019 v areálu plzeňského DEPO2015 představil svoji knihu Osvětimská knihovnice autor Španěl Antonio Iturbe společně s Ditou Krausovou, jejíž vzpomínky se staly předlohou samotné knihy. Primátor města Martin Baxa se setkal v pátek 20. září s Antoniem Iturbem a Ditou Krausovou v jednom z plzeňských Loosových interiérů – v bytě Krausových nacházejícím se v prvním patře činžovního domu v Bendově ulici 10 patřících k nejhezčím plzeňských bytům architekta Adolfa Loose.
„Osvětimská knihovnice je příběhem, jenž mě velmi zasáhl. Žijeme ve městě, ve kterém se odehrávaly podobné kontexty jako v příběhu Osvětimské knihovnice. V lednu 1942 byly vypraveny z Plzně tři transporty více než dvou tisíc Židů z Plzně a okolí do Terezína. Část těchto Plzeňanů našla svoji smrt během cesty, část v Terezíně a část poté v Osvětimi,“ připomněl plzeňskou historii primátor města Martin Baxa a doplnil: „Nyní se nacházíme v bytě Krausových. Vilém Kraus byl chemickým inženýrem a společně se svojí ženou si nechali navrhnout interiér svého bytu od extravagantního architekta Adolfa Loose, který realizoval své návrhy v Praze či ve Vídni, ale několik bytů navrhl též v Plzni. Rodina Krausových se bohužel také stala obětí holocaustu, druhou světovou válku přežil pouze Vilém Kraus, manželka Gertruda a dvě děti zahynuly v koncentračním táboře. Zpřístupněním Loosových interiérů v Plzni se snažíme představit návštěvníkům nejen architekturu Adolfa Loose, ale také osudy rodin, pro které tento světoznámý architekt vytvořil interiéry.“
Osvětimská knihovnice přibližuje na základě pravdivých faktů téměř neznámý příběh několika útlých a zaprášených knížek, které střežila v Osvětimi díky své vůli a odvaze čtrnáctiletá Dita Adlerová, osvětimská knihovnice. Příběhem literární Dity, jehož předlohou jsou skutečné vzpomínky Dity Krausové (*1929), se kniha vrací k polozapomenuté historii rodinného tábora, který existoval v Březince od září 1943 do července 1944 a jehož tragický konec, ač dodnes zahalenou řadou neobjasněných okolností, představuje největší hromadnou vraždu československých občanů za druhé světové války.
Primátor Martin Baxa si společně se španělským autorem Antoniem Iturbem a Ditou Krausovou prohlídl celý byt od Adolfa Loose v Bendově ulici 10. Nejhodnotnější částí bytu je salon propojený s jídelnou. Hlavním motivem je zde zrcadlení, proti sobě umístěné zrcadlové stěny vytvářejí efekt donekonečna roznásobeného prostoru. Adolf Loos zde citlivě zkombinoval obklady mramorem Cipollino zelené barvy s bílým žilkováním s dřevěným vestavěným nábytkem a kazetovým stropem, obojí bylo dýhováno kvalitním temně hnědým mahagonem. V ose místnosti je umístěný krb z režného zdiva. Cenná je rovněž téměř kompletně dochovaná ložnice s nábytkem vestavěným do obvodových stěn. Zachovala se včetně zajímavých a praktických designových detailů.
Text: Adriana Jarošová