Velorex v mázhauzu připomíná kunsthistoričku Věru Běhalovou
Sta let by se letos dožila kunsthistorička Věra Běhalová. Probádala a navrhla k památkové ochraně plzeňské realizace průkopníka moderní architektury Adolfa Loose. Její život a práci představuje výstava s názvem Věra Běhalová 100, která je k vidění v mázhauzu plzeňské radnice. Dominuje jí velorex – levné trubkové vozítko potažené plachtou, který byl jejím typickým dopravním prostředkem.
Fotografie: H. Josefová
PhDr. Věra Běhalová se narodila 31. července 1922 v Prostějově. Již krátce po komunistickém převratu v roce 1948 byla vyhozena ze studia dějin umění na Karlově univerzitě v Praze. Jako věřící katolička se totiž zapojila do protikomunistického odboje a předávala tajné zprávy od svých pedagogů z univerzity francouzskému velvyslanci. Jejich úsilí bylo brzy prozrazeno a Věra Běhalová spolu s mnohými byla odsouzena na sedm let za špionáž a velezradu. V padesátých letech byla internována v těžkých pracovních lágrech, z vězení se vrátila s trvale podlomeným zdravím.
Po odpykání trestu ji čekalo náročné střídání různých druhořadých zaměstnání, až se konečně v druhé polovině 60. let minulého století dostala do Plzně, kde nastoupila do Krajského střediska památkové péče a ochrany přírody. Zde mohla poprvé od studií pracovat ve svém oboru. Díky své pevné vůli a ohromnému nadšení se stala jednou z nejvýznamnějších odbornic na Loosovu tvorbu. Věra Běhalová si nejen díky své píli, ale také díky své skromné a dobrotivé povaze brzy získala důvěru mnohých pamětníků, kteří ji k tvorbě Adolfa Loose v Plzni navedli. Začala si dopisovat s Loosovými bývalými spolupracovníky, klienty a přáteli. Pustila se do hledání toho, co po válce ještě z Loosových realizací v Plzni zbylo. Ty důkladně zdokumentovala a nechala prohlásit za kulturní památky. Tímto krokem mnohé interiéry zachránila před zničením, neboť Loosova tvorba byla stejně jako ostatní památky modernistické architektury vnímána jako buržoazní a nehodnotná. Zmapování plzeňských interiérů Věrou Běhalovou bylo základním stavebním kamenem pro jejich budoucí studium a obnovu. Dalšímu bádání po historii Loosovy plzeňské tvorby se věnovala hned po zdárné emigraci v roce 1968 do Vídně, a to například průlomovým článkem Pilsner Wohnungen von Adolf Loos (Bausforum II., 1970). Ve Vídni mohla ve věku téměř padesáti let dokončit násilně přerušená studia doktorátem z dějin umění a stala se uznávanou odbornicí na architekturu a umění 19. a 20. století. Etablovala se také jako znalkyně na secesní nábytek. Celý život v emigraci se nezištně věnovala pomoci krajanům, emigrantům z Československa. Do Čech se znovu pracovně podívala až po sametové revoluci. Věra Běhalová zemřela 6. ledna 2010 ve Vídni.
Město Plzeň jí letos v lednu udělilo Historickou pečeť in memoriam. Z Prostějova ji přijeli převzít sourozenci Zdeňka Vodáková s dcerou Martinou Vodákovou a Jiří Běhal s dcerou Žanetou Běhalovou, kteří jsou potomky Karla Běhala, jenž byl Věřiným bratrancem. Rodiny se s Věrou Běhalovou stýkaly. Ocenění rodině Věry Běhalové předal tehdejší primátor města Plzně Martin Baxa, který jako současný ministr kultury převzal nad výstavou záštitu.
Výstavu Věra Běhalová 100 připravil Plzeňský literární festival a potrvá do 24. června.
Text: Hana Josefová