Yuliia Zahurska: Plzeň jsem si nevybrala, ona si vybrala mě
Yuliia Zahurska přišla do Plzně se svými blízkými už na začátku března 2022 v první vlně válečných uprchlíků z Ukrajiny, kde pracovala jako psycholožka. V Plzni se hned zapojila do pomoci svým krajanům a nyní už má práci i byt. Své zážitky i další plány popisuje v rozhovoru.
foto: archiv organizace Ledovec
Co jste dělala na Ukrajině před vypuknutím války, jakou máte profesi?
Pracovala jsem sedm let jako psycholog záchranné služby a soustředila jsem se na práci s uprchlíky. Po roce 2014, kdy Rusko vtrhlo na Ukrajinu, na Krym a do lidových republik Luhaňsk a Doněck, přišlo mnoho uprchlíků, kteří tam už žít nechtěli. Tito lidé potřebovali pomoc, museli se vyrovnat se ztrátou domova. Měla jsem ale i soukromou praxi ve městě Kropyvnyckyj.
S kým jste přijela do Plzně, když začala válka?
Přijela jsem 5. března 2022 s maminkou, dcerou a psem.
Proč jste si vybrala Plzeň jako město, kde budete žít, a jak probíhaly první dny a zabydlování?
Plzeň jsem si nevybrala, ona si vybrala mě. Mám totiž sestru, která žila už před válkou v Přešticích. Jela jsem tedy vlastně za ní. Když jsem s matkou a dcerou přišla do registračního centra KACPU (Krajské asistenční centrum pomoci Ukrajině) a viděla ty fronty a problémy všude kolem, hned jsem se nabídla, že mohu pomáhat. Měla jsem v plánu pomáhat do té doby, dokud budu mít v nádrži benzín na dojíždění z Přeštic do KACPU. Zároveň jsem si ale během tří dnů našla práci v jedné z montoven na Borských polích a za 14 dní jsem měla nastoupit. V KACPU jsem se ale seznámila s kolegyní Blankou, která kontaktovala Petra Moravce, ředitele neziskové organizace Ledovec. A pak začaly dobré skutky cizích lidí kolem mě. Tatínek jedné z kolegyň mi nabídl ubytování, abych nemusela každý den dojíždět z Přeštic. Od 10. března tedy bydlím v Plzni. Ledovec mě na začátku podpořil penězi, abych nemusela pracovat v továrně a mohla pokračovat v pomoci druhým lidem. A od 1. dubna jsem začala pracovat v Ledovci jako koordinátorka aktivit na podporu lidí z Ukrajiny.
A kde bydlíte teď?
Město Plzeň uvolnilo pro uprchlíky z Ukrajiny několik bytů a já jsem dostala jeden z nich. Jsem za byt vděčná a moc děkuji, že mohu bydlet se svojí dcerou a se psem přímo v Plzni. Mohu se díky tomu soustředit na práci, kterou umím, a být prospěšná. Jsem vděčná městu Plzni i české vládě za podporu, porozumění a účast.
Až válka skončí, budete chtít v Plzni zůstat?
To je těžká otázka… Každý z nás z uprchlíků musí přemýšlet o dvou plánech najednou. I já přemýšlím a je to velmi těžké. Nic není jisté – přestože se každý snaží přispět ke konci války nezávisle na tom, kde se nachází, například tím, že posílá peníze na pomoc ukrajinské armádě. Nevíme, kdy válka skončí a jestli se budeme mít kam vrátit.
Jaká je vaše praktická rada, jak zvládat stresové situace? Co děláte vy sama, abyste našla rovnováhu?
Já osobně vyhledávám samotu. Vědomě hledám chvíle, kdy je klid a ticho. Pomáhat ostatním je náročné a každý, kdo to dělá, by měl pečovat i o sebe. Když jsem připravila pro Magistrát města Plzně seminář, viděla jsem na těch sociálních pracovnících, jak jsou unavení. Měli by o sebe více pečovat, aby nezažili syndrom vyhoření. Podle mě někteří z nich už příznaky tohoto syndromu mají.
Můžete nám o semináři říci něco víc?
Byla jsem oslovena odborem dostupného bydlení a sociálního začleňování, abych připravila setkání s pracovníky sociálních služeb, kteří pracují s uprchlíky a lidmi ve stresu. Hovořilo se o tom, co je pro každého z nás důležité ke zvládnutí krize. Dále si účastníci mohli v rámci jednoho cvičení uvědomit, jak je každý člověk jiný a jaké potřeby v rámci krize upřednostňuje. Ohlasy byly dobré, takže setkání možná zopakujeme.
Chcete říci něco na závěr, třeba někomu něco vzkázat?
Chápu, že Češi nemají zkušenost se situací, kterou nyní prožívají, a že je to pro ně těžké. Prosím ale o toleranci a trpělivost s námi uprchlíky, ani my jsme si válku nepřáli. Na závěr bych chtěla poděkovat organizaci Ledovec, která mi dala práci a pocit, že jsem tu užitečná, a organizaci Člověk v tísni a firemním dárcům, kteří na moji mzdu poskytli peníze.
Editace textu: Hana Josefová