Plzeň upravila velkometrážní byt 11+1 pro klienty domu na půl cesty, dává šanci mladým ze složitého rodinného prostředí
Upravené prostory (fotografie: M. Pecuch)
„V nových prostorech nejvíce oceňuji samostatné pokoje, které mi umožňují vlastní soukromí. Už jsem zde podruhé, a i přesto se mnou mají nesmírnou trpělivost, za což jsem jim vděčný.“ To jsou slova Davida, jednoho z klientů, kteří obývají městský velkometrážní byt o dispozici 11+1 v Palackého ulici v Plzni. Upravit prostory nechala Plzeň a poskytla je do nájmu Středisku křesťanské pomoci. To v nich provozuje dům na půl cesty, v němž nachází zázemí mladí lidé ve věku 18 až 26 let, kteří opouští dětský domov či jinou formu ústavní výchovy, pochází z dysfunkčních rodin, nemají patřičné sociální zázemí nebo se již ocitli na ulici. Dům na půl cesty jim má usnadnit vstup do života. Město do projektu, který slavnostně představilo v pondělí 28. června, dalo šest milionů korun.
„Ne všichni mladí lidé mají to štěstí, že je při přechodu do dospělosti podpoří rodiče, že mají kvalitní zázemí ze strany svých nejbližších. Právě pro ně je určena služba Střediska křesťanské pomoci, jediná svého druhu v celém Plzeňském kraji. Mám radost, že naše městské prostory poslouží dobré věci a jsem velmi rád, že Plzeň hlavně díky radnímu Davidu Šloufovi buduje různé formy podpory bydlení tak, aby lidé nekončili na ulici a mohli si vybrat, jak chtějí žít,“ uvedl primátor města Plzně Martin Baxa.
„Nechceme, aby mladí končili na ulici. V Palackého 16 najdou nejen své první soukromé bydlení, ale také podporu sociálního pracovníka. Ten jim pomůže s hledáním práce, orientací ve finančních otázkách a podobně. Jsem přesvědčen, že máme jako město nastavený velmi dobrý systém zamezování a ukončování bezdomovectví, který se snažíme dále rozvíjet. Věřím, že klienti zde najdou svůj domov. Opravy objektu jsme spustili loni v září a veškeré prostory prošly celkovou rekonstrukcí,“ uvedl radní pro oblast ekonomickou, bytovou a nakládání s majetkem David Šlouf, pod jehož vedením projekt vznikl.
V rámci přestavby byly vytvořeny nové místnosti, bylo nutné vybourat průchody do místností a osadit nové dveře, upravit všechny povrchy zdí a sjednotit výšky podlah. Kvůli velkému hluku z Přemyslovy ulice bylo nutné nainstalovat vzduchotechniku. „Dále jsme osadili kazetový strop i nové etážové vytápění bytu. V celém bytě byla vyměněna okna. Nezbytnou nutností bylo vybudování nových koupelen a nové kuchyně. V rámci bytu vznikla nová technická místnost, která slouží pro uložení kotle a nádrží pro teplou vodu, zároveň slouží i jako možná prádelna a úklidová místnost. Velkometrážní byt po dokončení přestavby má dispozici 11+1 o velikosti 223 metrů čtverečních. Byt má středisko v pronájmu od 1. března 2021 za standardní nájemné,“ popsal Jan Souček, vedoucí oddělení správy Odboru bytového Magistrátu města Plzně.
Středisko křesťanské pomoci Plzeň službu domu na půl cesty nabízelo dosud v Božkovské ulici. „Kapacita domu v Božkovské ulici je sice osm klientů, ti jsou ovšem ubytováni až v třílůžkovém pokoji a nemají tedy žádné soukromí. Díky spolupráci města můžeme nabídnout osmi klientům svoje první soukromé ubytování. Pro jednoho klienta je vždy jeden pokoj,“ popsal ředitel Střediska křesťanské pomoci Marek Novotný. To vykonává službu domu na půl cesty v regionu už 11 let, po celou dobu v Božkovské ulici. Za tu dobu pomohlo 160 mladým lidem postavit se na vlastní nohy.
„Z 11 místností osm slouží klientům naší služby, v dalších je společenská, zasedací místnost a kancelář pro sociální pracovníky, kteří s těmito mladými lidmi pracují a pro správce. Pracovníci služby jsou přítomni denně, včetně víkendů i svátků a pomáhají klientům řešit každodenní situace,“ vysvětlila Anita Trmalová, vedoucí sociální služby Dům na půl cesty Bójka Střediska křesťanské pomoci Plzeň. Středisko křesťanské pomoci Plzeň kromě provozu Domu na půl cesty Bójka provozuje Terapeutickou komunitu Vršíček v Litohlavech, službu sociální rehabilitace i terénní program. Založeno bylo v roce 1991 jako azylový dům především pro lidi propuštěné z výkonu trestu po amnestii v roce 1990.
Text: Eva Barborková