Beseda s válečnými veterány byla plná emocí, lidé jim věnovali dárky na památku

Vzpomínky věnované těm, kteří už do Plzně nepřijedou, dojetí a emoce, suvenýry z války, dárky pro vojenské veterány. I to se vešlo do sálu Měšťanské besedy společně s několika stovkami lidí, které přišly na besedu s veterány 2. světové války a následnou autogramiádu. Několikaminutový potlesk vestoje si od publika vysloužilo 15 amerických, čtyři belgičtí a dva polští veteráni. Nejstarším účastníkem letošních oslav je Robert Gilbert, jenž v červnu oslaví sté narozeniny. Nejmladším naopak Hubert Rauw, který se pro svůj věk nemohl zúčastnit oficiálního odboje.

Účastníky diskuse například zajímalo, jaký byl návrat vojáků domů do vlasti a jaké pocity při tom zažívali. „Lidé doma žili tak, jako kdyby žádná válka nebyla. Chodili do práce, ale my, co jsme se vrátili z bojů, jsme žádné zaměstnání neměli. Přidělili nám proto úkol – hlídat německé zajatce. Přestože válka skončila, život nebyl jednoduchý, i několik let poté byl zaveden systém potravinových lístků. Vedle vojáků se domů vraceli zajatci a lidé z koncentračních táborů. Pohled na ně byl velmi zarmucující. Bylo třeba znovu vybudovat celou zemi, nešlo o žádný svátek a oslavy,“ popsal tehdejší situaci José Schindfessel ze 17. střeleckého praporu z Belgie. Jeho přítel ve zbrani Michel Gilain dodal, že po návratu domů musel absolvovat vyšetření u psychologa. Ve zprávě stálo, že byl „zasažen americkým virem“. Ten prý u něj trvá dodnes a je za to velmi rád.

Na tradiční setkání s našimi osvoboditeli se sjeli lidé nejen z Plzně a okolí, ale také z Domažlic, Chebu, Brna nebo Otrokovic. Průběh oslav právě v tomto městě na jihu Moravy srovnal s těmi plzeňskými řezbář Jiří Holub. Slavnosti svobody jsou podle něj fantastickou akcí doplněnou o vojenskou techniku, dobové kempy, bohatý program i úctu k válečným veteránům. V oslavách se prý odráží to, že Plzeň osvobodila americká armáda. Jako poděkování věnoval hrdinům vyřezanou plastiku, aby věděli, že i na Moravě jsou lidé, kteří si Američanů váží.

Veteránům přišli poděkovat také lidé, kteří je jako malí vítali v ulicích či se od nich nechávali fotografovat. Mnozí z nich měli doma vzkazy a podpisy těch, kteří nám v květnu 1945 přivezli svobodu. Jako například žena, jejíž maminka složila vojákům armády generála Pattona pochod s názvem „Vítězům“. Dojemnou atmosféru snad nejlépe vystihl Karl Lindquist tím, že žádný jiný národ na světě není tak vděčný jako lidé v Čechách.

Besedy se zúčastnili tito američtí veteráni:

James Duncan – seržant 2. pěší divize, vylodil se ve Skotsku 30. ledna 1945, absolvoval trénink v Anglii a je otcem sedmi dětí.

Earl Ingram – nadporučík 2. pěší divize, odveden byl v lednu 1940. Je mu 92 let, narukoval jako vojín ve Skotsku a vylodil se také na pláži Omaha. V aktivní službě byl více jak 34 let.

Robert Gilbert – podplukovník 2. pěší divize, povolán byl v květnu 1942. 7. června 1944 se vylodil na Utah Beach, v roce 1950 byl znovu povolán do války v Koreji. Získal titul Ph.D. jako doktor filosofie. Je nejstarším účastníkem setkání, v červnu oslaví 100. narozeniny.

Karl Lindquist – 26. pěší divize, odveden byl v srpnu 1943. Zpočátku působil jako průzkumník, poté jako zdravotník. Je jedním z pěti přeživších členů původních 180 příslušníků jednotky, která přistála ve Francii. O svých zkušenostech z války napsal knihu.

Harry Lee – 26. pěší divize, odveden byl 20. července 1944. Se svou jednotkou v Lucembursku se setkal 23. ledna 1945. Je otcem pěti dětí.

Norval Williams – 80. pěší divize, v únoru dovršil devadesáti let. Odveden byl v 18 letech, narukoval 11. června 1943. Bojoval v severní Francii, Ardenách, Porýní a v centrální Evropě. Má dva syny.

Tom Ingram – rotný 90. pěší divize, vylodil se v Normandii na pláži Utah v červenci 1944. Po válce učil na škole, později se stal farmářem. Má čtyři syny a jednu dceru.

Richard Pieper – 94. pěší divize, odveden byl 15. června 1943. Do boje byl vyslán po bitvě v Ardenách na počátku roku 1945. Postupně přes Německo se dostal až do Československa, obsluhoval 60milimetrový minomet, službu ve 2 světové válce zakončil plavbou do Japonska v roce 1946.

Robert Crooker – seržant 97. pěší divize, odveden byl 7. prosince 1942. Sloužil v Belgii, Německu a Československu, kde osvobozoval Cheb a Plzeň. Do roku 1946 byl také aktivní v Japonsku.

Alan Buckley – 16. obrněná divize, narodil se 20. dubna 1926, odveden byl v srpnu 1944. Na evropském kontinentu se vylodil 1. února 1945 jako „master seržant“.

George Thompson – 16. obrněná divize, odveden byl jako absolvent školy obrněných sil v Kentacky v dubnu 1943. Vylodil se ve Francii v únoru 1945 jako technický seržant. Opravoval vozidla divize, pro generála Pattona sestrojil výkonnější džíp s motorem o sto koní. Ten je dnes v muzeu ve Fort Knox.

Rueben Schaetzel – 701. tankový prapor, odveden byl v únoru 1942 jako řidič tanku. Účastnil se vylodění na pláži Omaha. Po 2. světové válce začal prodávat auta.

Herman Geist – poručík 2. pěší divize, sloužil spolu s Jamesem Duncanem a Robertem Gilbertem, jsou celoživotní přátelé. Do Plzně se poprvé vrátil v roce 1995.

Charles Noble jr. – syn podplukovníka Charlese Nobleho, jehož tanky 6. května 1945 osvobodily Plzeň.

Marion Kirkham – letec, vstoupil do služby v roce 1943. Pilotní křídla získal o dva roky později.

Dále příslušníci 17. střeleckého praporu z Belgie:

Louis Gihoul – od 19 let účastník belgického odboje, byl osobním řidičem velitele 5. roty 17. praporu belgických střelců. Podílel se na osvobození koncentračního tábora v Holýšově, po válce strávil 17 let v Africe. Na podzim oslaví 92. narozeniny.

Michel Gilain – od 16 let účastník belgického odboje. Před výrobou kontroloval a čistil obklíčená místa. Podílel se na osvobození koncentračního tábora v Nordhausenu.

Hubert Rauw – nejmladší z veteránů, byl totiž příliš mladý na oficiální odboj. Pracoval na poště a tajně ničil dopisy, které byly určeny gestapu. Byl pak příslušníkem 2. roty, která vyhledávala Němce na útěku.

José Schindfessel – účastník belgického odboje, pomáhal zajišťovat bezpečnost mechaniků a servis tanků. Do Plzně přišel 7. května 1945, byl pověřen čištěním a odminováním území.

A také polští veteráni:

Edmund Poniewierski – k jednotkám Národních ozbrojených sil se připojil v srpnu 1943. Do července 1944 byl vojákem speciální jednotky se základnou v městečku Stopnica. Od léta 1944 byl členem 202. praporu Svatokřížské brigády. Prošel celou cestu z centrálního Polska do západních Čech. Účastnil se všech bojových akcí, včetně osvobození koncentračního tábora v Holýšově.

Jan Podhorski – plukovník National Armed Forces Poland, bojoval v Národních ozbrojených silách a ve Varšavském povstání, poté se dostal do německého zajetí. Účastní se oslav v Horšovském Týně a jako projev úcty byl požádán zúčastnit se besedy.