Fenomén ticha představuje výstava v Galerii města Plzně

Výstava Na Počátku bylo ticho volně navazuje na loňskou přehlídku 16–20 000 Hz v pražské MeetFactory, která představila různorodé přístupy k obrazu a zvuku a možnosti audiovizuálních a akustických instalací reagujících na industriální prostor. Autoři výstavy Na počátku bylo ticho reagují na ticho a reflexi vlastního životního prostředí, na znečištěnou krajinu současného světa. Pohybují se po hranici mezi akustickými prožitky, vizuálními záznamy zvuku a mluveného slova.

Pro moderní umělce se „objevitelem ticha“ stal americký skladatel John Cage. Jeho zájem o „vzájemnou zaměnitelnost zvuku a ticha“ (James Pritchatt) našel své výsostné vyjádření v ikonické skladbě 4‘33“. Nezazní během ní ani jedna nota a veškerou hudbou je pouze okolní hluk. Interpretací Cageovy slavné Přednášky o ničem je dílo Jana Krtičky. Text převedl do multikanálové zvukové instalace a každému řádku přiřadil jednu zvukovou stopu. Volněji na tento vzor reaguje Martina Růžičková v instalaci Circle of Silence: divák je zde konfrontován s rutinou každodennosti skrze cyklické přehrávání dvousekundového obrázkového souboru (gifu), který divák sleduje uzavřen do ticha sluchátek nasazených na uši.

Několika site specific instalacemi autoři reagují na fenomén zvukového smogu. Terénní nahrávka Michala Kindernaye z Islandu ozvučuje jeden z radiátorů v galerii a Jana Babincová využila prostředí výloh galerie a výstavních bloků k vytvoření obrazů s geometrickými šiframi na základě analýzy okolních zvuků.

Martin Janíček pracuje se zdánlivě nesourodými prvky – prasklou blánou od bubnu a plechovým sudem s nahrávkou z šatny bývalého dolu Mayrau. Miloš Vojtěchovský tématizuje relativitu pojmů ticho a prázdnota v site specific instalaci s akustickou zpětnou vazbu sklepní místnosti, kde jsou rozmístěny skleněné rezonátory v podobě láhví. Zvukově vyhraněnou polohu představuje David Šmitmajer, který zkonstruoval subtilní mechanický nástroj, rozeznívající v podzemním prostoru zvuk elektromagnetických cívek a na zem dopadajícího kovu.

Na výstavě jsou zastoupeny také hudební formy: Milan Guštar často pracuje se zvukem ve spektru neslyšitelném lidským sluchem, nebo hudební skladatel a kameraman Martin Andersson, který rozehrál akustikou dopadající kapky v jejím zpomaleném obrazu. Morgan O´Hara představuje sérii kreseb na notový papír, převádějící poslech hudby různých skladatelů, připomínající inkoustové skvrny Rorschachových testů.

Mluvené slovo zní v instalaci Lenky Vítkové. Autorka čte krátké poetické texty věnované tichu, akustice a fonetice. Skrze osobité spojení vzpomínek a rozpravy o zvuku jakožto základního dorozumívacího prostředku se dostává k širším souvislostem ticha.

Ve spolupráci s Plzeňskou filharmonií se během výstavy uskuteční série doprovodných koncertů současné vážné hudby, kterou bude světelně doprovázet instalace Petra Puflera.

Výstavní projekt vznikl ve spolupráci s Plzeňskou filharmonií a organizátory 34. ročníku festivalu Smetanovské dny.