Hoffmannovy povídky se po dvaceti letech vracejí na scénu Velkého divadla
Foto: Pavel Křivánek
V repertoáru Divadla J. K. Tyla, které se Offenbachově odkazu věnuje soustavně, Hoffmannovy povídky možná překvapivě co do četnosti uvádění předčí i jeho operetní tituly nejslavnější, Krásnou Helenu a Orfea v podsvětí. Dosud byly uvedeny celkem třináctkrát, naposledy 4. 6. 1994 v nastudování dirigenta Josefa Chaloupky a režii Mojmíra Weimanna.
Nová inscenace nesmrtelného díla byla svěřena do rukou mladých tvůrců, dirigenta Tomáše Braunera a režiséra Dominika Beneše, jenž svým profesním křestem úspěšně prošel v r. 2012 při realizaci Smetanova Tajemství.
„Nové plzeňské Povídky jsou hororovou love story věčného ženicha Hoffmanna, hledajícího svou vlastní identitu v chaosu mezi realitou, snem a fikcí. Zásadní boj mezi „vysokým“ a „nízkým“ tu představují postavy Múzy a Lindorfa, které hrdinu provázejí životem a usilují o jeho duši. Múza sestoupivší z Olympu je Hoffmannovým alter egem; bere na sebe lidskou podobu jeho přítele Nicklausse a jako strážný anděl bojuje o jeho zvěčnění neboli zbožštění jako umělce. Zatímco Lindorf, zosobnění zla, s despektem nevěří, že Hoffmannova duše je schopna zbožštění dojít,“ uvedl režisér Dominik Beneš.
Titulní roli Hoffmanna nastudovali v Plzni skvělí tenoristé Tomáš Černý a Valentin Prolat, jejich protivníky ve čtyřroli Lindorfa, Coppélia, Dapertutta a Miracla jsou Jiří Hájek a David Szendiuch. Hoffmannovy lásky ztvární Olga Jelínková a Jana Sibera jako Olympia, Lucie Hájková a Ivana Šaková jako Giulietta a Kateřina Šmídová Kalvachová s Ivanou Veberovou jako Antonia. Múzu i v její mužské převtělení do podoby Nicklausse ztvární Václava Krejčí Housková a Jana Piorecká. V dalších rolích diváci uvidí v alternacích Janu Foff Tetourovou a Lucii Hilscherovou, Tomáše Kořínka a Jana Ondráčka, Jana Ježka s Josefem Moravcem, Michaela Kubečku a Josefa Škarku, Pavla Horáčka či Jevhena Šokala.
Premiéra Hoffmannových povídek se uskuteční v sobotu 5. dubna 2014 od 19 hodin ve Velkém divadle, 2. premiéra pak v neděli 6. dubna. Opera je nastudována ve francouzském originále za použití českých titulků.
Francouzský skladatel, violoncellista a divadelní podnikatel německého původu Jacques Offenbach (1819–1880) je vnímán především jako tvůrce francouzské operety, jíž dal do vínku silné společensko-kritické zaměření. V hudební složce s oblibou parodoval postupy velké opery, představované zejména dílem Mayerbeerovým, nešetřil ani Rossiniho či svého protivníka Wagnera. K jeho nejslavnějším operetám patří Krásná Helena a Orfeus v podsvětí, jehož závěrečný kankán se stal trvalým hudebním symbolem Paříže.
V 70. letech 19. stol. se Offenbach nepříliš úspěšně pokusil vstoupit na pole opery (komická opera Barcouf, romantická Rýnská rusalka). Trvalé místo ve světovém operním repertoáru si zajistil až jeho poslední opus, námětově čerpající z tvorby raně romantického spisovatele E. T. A. Hoffmanna. Přímou inspiraci skladateli poskytlo drama Julese Barbiera a Michela Carré Hoffmannovy povídky, uvedené v divadle Odéon v r. 1851. Opera stejně jako výchozí hra propojuje Hoffmannovy fantaskní povídky s jeho vlastním životním příběhem. Básník Hoffmann tu vypráví historii tří svých prapodivných lásek: k loutce Olympii, zpěvačce Antonii a kurtizáně Giuliettě.
Přestože s Barbiérem jako libretistou Offenbach na opeře pracoval již od r. 1873, dokončil ji pouze v klavírním výtahu. Instrumentaci provedl dle jeho skici a pokynů skladatel Ernest Guiraud, premiéra Hoffmannových povídek se konala začátkem roku 1881 v Opéra-Comique, čtyři měsíce po Offenbachově smrti.
