Město si připomnělo památku Josefa Hlavatého
Fotografie: A. Jarošová
Na den přesně před 52 lety se krátce po 20. hodině polil petrolejem a zapálil Plzeňan Josef Hlavatý. Svůj čin spáchal jen pár dnů poté, co se v Praze pokusil upálit student filozofie Jan Palach. Stejně jako Palach, tak i Hlavatý na následky svého činu o pár dnů později zemřel. Za město Plzeň položil květinu na náměstí T. G. Masaryka, před padesáti lety nazývané Dukelské, v místech tehdejší události, náměstek primátora Michal Vozobule. V roce 2019 si město čin Josefa Hlavatého připomnělo vůbec poprvé.
„Josef Hlavatý, plzeňský rodák, následoval čin Jana Palacha, i když komunistický režim jeho konání zpochybnil. Zřejmou motivací, i přes osobní těžkosti Josefa Hlavatého, byl protest proti okupaci. Na dlouhá léta byl jeho čin veřejnosti umlčen. Město Plzeň si památku Josefa Hlavatého poprvé připomnělo před třemi lety a založilo tím vzpomínku, která bude veřejně každým rokem připomínána,“ vysvětlil náměstek plzeňského primátora Michal Vozobule.
Pětadvacetiletý Josef Hlavatý (narozen 4. prosince 1943 v Křimicích), jenž utrpěl popáleniny druhého stupně na 66–70 procentech povrchu těla zraněním podlehl 25. ledna 1969. Po převozu do vojenské nemocnice byl při vědomí a podle dostupných pramenů během ošetřování lékařům opakoval, že: „…čin spáchal na protest proti tomu, že jsou zde Rusové“.
O samotném činu Josefa Hlavatého je možné se dočíst také v třetím díle Dějin města Plzně, které se věnují i událostem roku 1969, kde se s odkazem na odborné prameny a články historiků píše: „Mocenské orgány zprvu hodnotily motivy Hlavatého sebeupálení totožně jako čin Palachův, jak o tom svědčí mimo jiné televizní projev prezidenta Ludvíka Svobody z téhož večera, v němž hovořil o tom, že v Plzni podobným způsobem jako Jan Palach vztáhl ruku na svůj život další mladý člověk. O den později už ale celostátní média s odvoláním na tiskovou konferenci ministra vnitra a média regionální s odvoláním na tiskovou konferenci na MěstNV v Plzni referovala o případu v jiném duchu. Hlavatého čin nelze vzhledem k jeho problematickému životu v žádném případě spojovat s činem pražského vysokoškoláka. Tyto informace se promítly i do postoje plzeňské veřejnosti. Zatímco ještě téhož večera, kdy se Josef Hlavatý upálil, se na místě tragického činu sešlo okolo 150 lidí, kteří diskutovali, zapalovali svíčky a zanechávali vzkazy, v nichž srovnávali Hlavatého čin s Palachovým, následujícího dne se už jednalo pouze o několik desítek osob. Mocenským orgánům se tedy prostřednictvím zamlčení některých důležitých skutečností a naopak zdůrazňováním Hlavatého osobních problémů podařilo zmanipulovat veřejné mínění do takové míry, že Hlavatý byl nakonec odsouzen jako člověk, jenž poskvrnil ‚čistotu‘ Palachova činu, a jeho jméno na několik desítek let ‚zmizelo‘ jak z lokálních, tak z celostátních dějin.“
Text: Adriana Jarošová
