Na Josefa Hlavatého, jenž v Plzni následoval Jana Palacha, město nezapomíná
Fotografie: M. Pecuch
Letos je tomu přesně 53 let, co se 20. ledna v Plzni pokusil upálit Josef Hlavatý. Následoval studenta Jana Palacha, který podobný čin spáchal o několik dnů dříve v Praze. Oba muži svým jednáním vyjádřili nesouhlas s okupací Československa armádami států Varšavské smlouvy. Životní osud Josefa Hlavatého si město Plzeň připomíná pravidelně od roku 2019. I dnes byla proto položena květina a zapálena svíčka u pomníku na náměstí T. G. Masaryka, tehdejšího Dukelského náměstí, přesně v místech, kde se tento hrůzný čin odehrál. Křimického rodáka uctilo květinou i Ministerstvo kultury České republiky a Plzeňský kraj.
Pětadvacetiletý Josef Hlavatý utrpěl popáleniny druhého stupně na téměř 70 procentech povrchu těla. Po převozu do vojenské nemocnice byl při vědomí a podle dostupných zdrojů během ošetřování lékařům stále opakoval, že: „… čin spáchal na protest proti tomu, že jsou zde Rusové“. Tehdejší komunistický režim se však snažil, aby se na tuto událost zapomnělo. Josef Hlavatý sice čelil v lednu 1969 osobním problémům, je ale historicky prokázáno, že se v srpnu 1968 účastnil protestů před budovou tehdejšího Československého rozhlasu. Byl tedy jedním z Plzeňanů, kteří vytvořili lidský řetěz, bránili obsazení rozhlasu okupačními vojsky a snažili se co nejdéle udržet nezávislé svobodné vysílání.
Josef Hlavatý se narodil 4. prosince 1943, zraněním podlehl v nemocnici 25. ledna 1969. Samotný čin popisuje třetí díl Dějin města Plzně, kde se s odkazem na odborné prameny a články historiků uvádí následující: „Mocenské orgány zprvu hodnotily motivy Hlavatého sebeupálení totožně jako čin Palachův, jak o tom svědčí mimo jiné televizní projev prezidenta Ludvíka Svobody z téhož večera, v němž hovořil o tom, že v Plzni podobným způsobem jako Jan Palach vztáhl ruku na svůj život další mladý člověk. O den později už ale celostátní média s odvoláním na tiskovou konferenci ministra vnitra a média regionální s odvoláním na tiskovou konferenci na MěstNV v Plzni referovala o případu v jiném duchu. Hlavatého čin nelze vzhledem k jeho problematickému životu v žádném případě spojovat s činem pražského vysokoškoláka. Tyto informace se promítly i do postoje plzeňské veřejnosti. Zatímco ještě téhož večera, kdy se Josef Hlavatý upálil, se na místě tragického činu sešlo okolo 150 lidí, kteří diskutovali, zapalovali svíčky a zanechávali vzkazy, v nichž srovnávali Hlavatého čin s Palachovým, následujícího dne se už jednalo pouze o několik desítek osob. Mocenským orgánům se tedy prostřednictvím zamlčení některých důležitých skutečností a naopak zdůrazňováním Hlavatého osobních problémů podařilo zmanipulovat veřejné mínění do takové míry, že Hlavatý byl nakonec odsouzen jako člověk, jenž poskvrnil ‚čistotu‘ Palachova činu, a jeho jméno na několik desítek let ‚zmizelo‘ jak z lokálních, tak z celostátních dějin.“
Text: Eva Kriegerová
