Plzeň si připomněla památku generála Heliodora Píky. Popraven byl v borské věznici
Představitelé města uctili v pátek 19. června 2026 památku generála Heliodora Píky – československého vojáka, legionáře i diplomata. Byl popraven po vykonstruovaném politickém procesu 21. června 1949 ve věznici Plzeň-Bory.
Pietní akty připomněly památku Heliodora Píky. Fotografie: B. Hájková, H. Josefová
Nejprve radní města Plzně pro oblast bezpečnosti a prevence kriminality Tomáš Kotora položil květiny k pamětní desce, která je umístěna na nádvoří borské věznice.
Hlavní pietní akt se pak konal na Slovanech u památníku Heliodora Píky na náměstí, které nese jeho jméno. „Generál Heliodor Píka patřil k významným osobnostem československého odboje během druhé světové války. Svou službu vlasti vykonával s odvahou, ctí a hlubokým smyslem pro odpovědnost,“ uvedl ve svém proslovu radní města Plzně pro sociální oblast a aktivní život seniorů Jiří Šrámek a pokračoval: „Právě toto místo na Slovanech připomíná nejen jeho život a oběť, ale také hodnoty, které zastával – věrnost vlasti, osobní statečnost a morální pevnost. Scházíme se zde proto, abychom nezapomínali na jeho odkaz a na všechny, kteří byli pronásledováni za své názory a službu svobodnému Československu.“
Spolu s Jiřím Šrámkem za město Plzeň květiny k památníku položil také radní Tomáš Kotora. Pietního aktu se zúčastnili také představitelé druhého plzeňského obvodu, Armády ČR, Městské policie Plzeň a různých spolků a organizací.
Heliodor Píka se narodil 3. července 1897 v obci Štítina nedaleko Opavy. Roku 1915 maturoval, v říjnu téhož roku byl odveden k opavskému zeměbraneckému pluku č. 15 jako jednoroční dobrovolník, účastnil se bojů v první světové válce. V řadách rakousko-uherské armády se dostal na ruskou frontu, kde v červenci 1916 přešel do ruského zajetí. Již na počátku října 1916 se v zajateckém táboře přihlásil do vznikajících československých legií. S jejich částí následně odešel z Ruska do Francie a již jako poručík se vrátil do právě vzniklého Československa, kde ještě sloužil u jednotek v Praze, na Těšínsku a na Slovensku.
I nadále se vzdělával. Studoval mimo jiné i na Vojenské škole pro pěchotu v Saint-Cyr ve Francii a na Vysoké škole válečné v Paříži. Pracoval v různých štábních funkcích a od září 1932 byl vojenským atašé v Bukurešti, posléze mu byla akreditace rozšířena i na Turecko. Heliodor Píka patřil mezi nejlepší československé zpravodajce a diplomaty. V době přijetí mnichovské dohody byl v Československu a pracoval na Generálním sekretariátu obrany státu v hodnosti plukovníka generálního štábu. Podílel se na spolupráci válečného průmyslu se zeměmi Malé dohody. Koncem března 1939 odešel na Balkán a stal se jedním z čelných představitelů československého vojenského odboje. V roce 1941 byl pověřen vedením československé vojenské mise v Sovětském svazu, proto měl zásadní podíl na vzniku a následném formování našich východních vojenských jednotek.
Po návratu do Československa byl povýšen na divizního generála. Měl na starosti styk s vojenskými představiteli jiných států. V rámci československé delegace se účastnil mírové konference v Paříži. Po jejím skončení byl pověřen funkcí zástupce náčelníka hlavního štábu a do jeho kompetencí spadaly zpravodajské záležitosti, vydávání služebních předpisů, vojenské školství či příprava mobilizačních plánů. V této době byl již objektem zájmu pátého oddělení Hlavního štábu (čs. vojenské zpravodajské služby). Bezprostředně po únoru 1948 byl poslán na zdravotní dovolenou, ale již 5. května byl ve vojenské nemocnici zatčen a k 1. červnu přeložen do výslužby.
Ve vykonstruovaném soudním procesu byl Státním soudem v Praze dne 28. ledna 1949 uznán vinným zločinem vojenské zrady podle § 6 odst. 1 a 2 zákona na ochranu republiky a zločinem zneužití služební moci a odsouzen vedle ztráty hodnosti, vyloučení z branné moci, ztráty všech vyznamenání a čestných práv k trestu smrti provazem. Nejvyšší soud jeho odvolání zamítl. Rozsudek byl vykonán 21. června 1949 v 6:08 hodin ve věznici Plzeň-Bory.
Heliodor Píka v posledním dopisu před popravou napsal: „Jsem přesvědčen, že nejde o justiční omyl, vždyť je to tak průhledné – že jde o politickou vraždu … Není ve mně zloby, nenávisti ani pomstychtivosti … studí mne však hořká lítost nad tím, že zmizela spravedlnost, pravda – snad jen dočasně – a šíří se nenávist, mstivost, zmizel smysl pro snášenlivost, pro svobodu myšlení a projevu.“
Zásluhou iniciativy jeho syna Milana Píky a jeho obhájce byl v roce 1968 proces obnoven a rozsudek Vyšším vojenským soudem v Příbrami v plné výši zrušen. Generál Heliodor Píka byl zbaven všech obvinění a rehabilitován. K plné občanské rehabilitaci mohlo dojít až po roce 1989. Na počátku devadesátých let mu byl propůjčen Řád M. R. Štefánika III. třídy a byl in memoriam povýšen do hodnosti armádního generála.
V Plzni památku Heliodora Píky připomíná pomník, jehož autorem je akademický sochař Karel Němec. Na Slovanech byl odhalen 20. června 1993 z iniciativy Konfederace politických vězňů na náměstí, jež nese jeho jméno. Pomník tvoří bronzový reliéfní portrét na žulovém kvádru.
Žulový pomník nepravidelného tvaru s vytesaným zlaceným nápisem a kulatým bronzovým medailonem se znaky Čech, Moravy, Slezska a Slovenska, jehož autorem je malíř a sochař Vladimír Havlic, pak byl veřejnosti představen na plzeňském Ústředním hřbitově 19. června 1999. Vybudován byl z iniciativy Armády ČR, města Plzeň, Čs. obce legionářské, Českého svazu bojovníků za svobodu a Konfederace politických vězňů.
Pamětní deska na nádvoří borské věznice pak byla odhalena 20. června 2009 z iniciativy města Plzně.
Editace textu: Hana Josefová
