Plzeň si připomněla události 1. června 1953

„Dovolte mi, abych všechny laureáty i pamětníky, kteří přijali mé pozvání, co nejsrdečněji mezi námi přivítal a poděkoval jim za jejich účast, a zároveň alespoň na dálku pozdravil i ty, kteří se nemohli dostavit.

Myslím, že je to ten nejlepší způsob, jak uctít památku plzeňských občanů, jež se s nebývalou odvahou dokázali v roce 1953, tedy v čase, kdy komunistický režim měl tu nejodpornější podobu, v čase politických vražd a věznění, tomuto režimu postavit.

Tento dobový kontext je velmi důležitý. Dnes si to již ani nedokážeme představit - vždyť za sebemenší projev nesouhlasu či vzepření hrozily drakonické tresty či dokonce ztráta života. O to více je nutné si tehdejší události připomínat, protože v nich je ukryt vzkaz nám všem, abychom již nikdy něco podobného nedopustili. A právě nositelé Ceny 1. června i pamětníci těchto událostí jsou těmi, kteří nám tento vzkaz předávají.

A je tu ještě jeden důvod, proč si plzeňské události v roce 1953 připomínat. Jeví se mně, že zvláště v poslední době dochází ve zvýšené míře k relativizaci toho, čím totalitní režim ve skutečnosti byl. Ano, mohu do jisté míry chápat pocity těch, kteří na něj nostalgicky vzpomínají – nejistota z překotně se měnícího světa, nespokojenost se současnou politikou, ale i stálé nevyrovnání se s minulým režimem, to vše může být základem pro takové vnímání. Mohu to chápat, avšak nesouhlasím s tím. A není to žádná „antikomunistická zastydlost“, jak by někteří mohli tento názor nazvat. To, co se v roce 1953 odehrálo, bylo totiž ukázkou pravé podstaty komunistického režimu. Na počátku jedna velká lež o chystané měnové reformě, pak tvrdý dopad této reformy na občany, a posléze nemilosrdné represe vůči těm, kteří proti měnové reformě oprávněně protestovali. Smutných příběhů spojených s těmito událostmi jsou stovky a je nutné je znát, neboť právě tyto konkrétní osudy lidí nám odhalují, co se skrývalo za fasádou komunistick ideologie. Té ideologie, která slibovala ráj na zemi. Přinesla však v tehdejším Československu jen nesvobodu, strach, stovky tisíc zničených a rozvrácených životů a upadající hospodářství, které se vládnoucí komunistická strana pokoušela zachraňovat i brutální měnovou reformou,“ zaznělo v proslovu primátora Martina Baxy při slavnostním setkání v Měšťanské besedě. A o strachu mluvil ve svém projevu i britský filozof a jeden z prvních držitelů Ceny 1. června Roger Scruton. Podle něj poutal tuto zemi dlouho a byl všude. „Pravda je pro život důležitá, ale důležitější je, že bez pravdy není odpuštění,“ prohlásil také Sruton.

Na slavnostním setkání za všechny přítomné, kterým události 1. června 1953 a následující represe zasáhly do života, promluvil Richard Smola.

Pamětní medaile a list budou všem přítomným pamětníkům a držitelům Ceny 1. června připomínat slavnostní setkání k 60. výročí plzeňské vzpoury proti měnové reformě. Převzali je z rukou primátora Martina Baxy.

Před slavnostním setkáním v Měšťanské besedě se uskutečnil krátký vzpomínkový akt u pamětní desky na náměstí T. G. Masaryka.