Plzeňské uvedení dětské opery Brundibár mělo úspěch
V pondělí 11. listopadu se v Divadle J. K. Tyla uskutečnila česká premiéra společného projektu regensburgského sboru Cantemus, Plzeňského dětského sboru a Komorního orchestru mladých z Plzně, a to opery Hanse Krásy a Adolfa Hoffmeistera Brundibár. Zcela zaplněné hlediště Velkého divadla sledovalo dětskou operu židovského hudebního skladatele Krásy napsanou v roce 1938.
Opera se stala symbolem holocaustu
V polovině roku 1941 představení nacvičil Rafael Schächter s několika přáteli jako dárek k padesátinám ředitele sirotčince v Praze Otto Freudenfelda. Architekt František Zelenka vytvořil na jevišti ohradu z prken, na které umístil obrazy zvířátek s otvory pro obličeje dětí. V Praze se představení hrálo pouze dvakrát a navíc tajně, protože kulturní činnost byla už v té době Židům zakázaná. V srpnu 1942 Hans Krása odjel s transportem do Terezína, mnozí jeho spolupracovníci a děti ho brzy následovali.
Syn ředitele sirotčince Rudolf Freundfeld-Franěk si přivezl s sebou do ghetta klavírní výtah a ujal se vedení zkoušek na půdě Drážďanských kasáren. Časté transporty postihovaly také kolektiv Brundibára. Každá role byla obsazena několikrát – až desetkrát, celý soubor čítal 120 dětí. Orchestr byl složen z mezinárodních koncertních mistrů. Architekt František Zelenka sehnal i flašinet pro Brundibára, i bandasku pro mlékaře. Na plakátech, které zvaly na toto představení, scházelo jméno autora libreta – Adolfa Hoffmeistra. Ten byl v této době v cizině, byl totiž na černé listině gestapa – od Mezinárodní výstavy karikatur v Praze. Kdyby Němci jen tušili, kdo psal text, nepustily by operu na scénu. Premiéra Krásovy opery se uskutečnila 23. září 1943 v Magdeburských kasárnách. Opera Brundibár měla velký úspěch a celkem se do podzimu 1944, kdy z Terezína odjížděly poslední transporty, odehrálo asi 55 repríz, což znamen, že se hrálo v průměru jedno představení týdně.
Obliba Brundibára ovšem neušla pozornosti okupantů. Celé město bylo připravováno jako vzorová ukázka lázeňského města pro inspekční návštěvu Mezinárodního červeného kříže 23. června 1944. Také Brundibár měl být použit pro oklamání komise. Nejprve měl být předveden táborové komandatuře. Rudolf Franěk vypráví: „Došlo k předvádění. Hlediště bylo tenkrát zcela prázdné. Sbor a orchestr nastoupen, jen spustit. Přišli na balkon, celá smečka. Zůstali stát, nesundali čepice a lágrkomandant dal obvyklý pokyn: los. Po několika číslech opery jsem se ohlédl. Všichni už seděli, ani nedutali, čepice odloženy. Když byl konec, ani se jim nechtělo vstávat. I je, bezcitné, otrlé alespoň na chvíli rozcitlivěla líbezná hudba. Snad se v nich něco pohnulo. Měli prý také děti, a kdo ví, co jim se může přihodit. Večer přišel rozkaz: hrát se bude Brundibár.“
Členové komise Červeného kříže neprohlédli krutou skutečnost koncentračního tábora, nechali se oklamat zdánlivě bezstarostným světem dětí. Několik záběrů z této opery je začleněno v nacistickém propagačním filmu, který se natáčel v terezínském táboře. Děti z Terezína byly do Osvětimi deportovány koncem září 1944. Většina účinkujících v dětské opeře se již nikdy nevrátila. Brundibár měl být zopakován před další komisí Červeného kříže podle nařízení ze 7. března 1945. Děti, které Brundibára znaly, však v táboře již nebyly. Ani ti, kdo jej s nimi secvičovali…
Komorní dílo o vítězství dětí a zvířátek nad zlým flašinetářem proslulo jako hudební symbol holokaustu.
Plzeňské představení bylo věnováno jednomu z účinkujících
Plzeňský dětský sbor se sbormistryní Bedřiškou Koželuhovou v rámci svého čtyřletého grantového programu navázal spolupráci s regensburgským dětským sborem Cantemus pod vedením Matthiase Schliera. Ve sportovní vesničce Regen – Raitmühle se na počátku září rodil společný projekt obou sborů – opera Brundibár. Orchestrálních partů se ujal Komorní orchestr mladých, který tvoří žáci základní uměleckých škol v Plzni pod vedením Jany Lejčkové a Jana Rezka. Premiéra v provedení obou sborů se uskutečnila v regensburgském Velodromu dne 22. září 2013, tedy v předvečer 70. výročí prvního uvedení opery v Terezíně.
Plzeňské představení bylo věnováno jednomu z bývalých účinkujících. Jmenoval se Hanuš Treichlinger a pocházel z Plzně. Hanuš se narodil 2. ledna 1929. Po smrti rodičů vyrůstal v Plzni v rodině svého strýce. Dne 22. ledna 1942 byl transportem S z Plzně odvezen do Terezína. Stejným transportem byli odvezeni i jeho pěstouni s oběma syny. V Terezíně vytvořil roli flašinetáře – Brundibára a stal se hvězdou představení. Dne 16. října 1944 byl z Terezína deportován do Osvětimi, kde zahynul v plynové komoře. Bylo mu 15 let.
Toto představení bylo ale ještě něčím mimořádné
Plzeňský dětský sbor oslovil několik pamětníků, kteří hráli Brundibára v Terezíně, zajistil jejich dopravu na představení a po skončení je vyzval ke krátké vzpomínce přímo na jevišti mezi účinkujícími. Představení se zúčastnila paní Eva Herrmannová, Evelyna Merová, Eva Lišková a pan Rudy Karas. Alespoň na dálku pozdravil prostřednictvím e-mailu a zaslané vzpomínky plzeňský rodák Petr Riesel. Po představení se ještě uskutečnila neformální beseda vzácných hostů s účinkujícími. Účinkujícím i těm bývalým dvakrát aplaudovalo zaplněné hlediště divadla vestoje.
Autoka textu: Štěpánka Pflegerová
