Plzeňskému skautovi Jiřímu Světlíkovi bylo devadesát let

Devadesátiletý Jiří Světlík je především skaut, ale také vězeň nacistických i komunistických věznic a lágrů, člen Konfederace politických vězňů a Klubu Augusta Sedláčka a také regionální historik. Napsal knihu Dobřív: historie podbrdské vesnice a knihu vzpomínek Paměti starého kriminálníka.

U příležitosti svého životního jubilea, kterého se dožil 11. března, jej přijal primátor Martin Baxa. Na otázku „Jak vidíte svůj život?“, Jiří Světlík odpověděl: „Přežil jsem sedm papežů, deset prezidentů a čtyři říšské protektory.“ Na všechno, co prožil, vzpomíná s humorem i přesto, že to v životě neměl jednoduché.

Po škole se Jiří Světlík vyučil tiskařem v otcově tiskárně. V lednu 1944 byl nuceně nasazen do Říše, do města Donauwörth. Kvůli tajným cestám domů do Plzně a hlavně kvůli zášti velitele tábora byl obviněn z napomáhání nepříteli a velezrady, rozkladu branné síly německého národa. V červnu 1944 byl zatčen a držen ve vyšetřovací vazbě v Donauwörth a ve věznici Stadelheim v Mnichově, kde čekal na soud. Soud byl ovšem odročen, protože byl při bombardování zničen Justiční palác, potom zase nepřijeli svědkové kvůli rozbombardované železnici, takže Jiří Světlík nemohl být usvědčen. Jeho návrat do Československa byl kvůli zničené infrastruktuře dosti složitý. Zapojil se do takzvané československé svépomoci - Czechoslowak Self-Help of City Munich, která organizovala a připravovala návrat Čechů z Mnichova do vlasti. Po válce pracoval v otcově tiskárně, která však byla roku 1948 zabavena KSČ. V únoru 1948 byl na vojně a zažil počátky budování železné opony. Nové zaměstnání našel v porcelánce v Lokti, kde se zapojil do protistátní činnosti. Spolu s dalšími lidmi pomáhal vězňům v lágrech na Slavkovsku, zprostředkoval jim spojení s domovem a sháněl potraviny, protože v letech 1949-1950 byl v lágrech velký hlad. Skupina však byla odhalena. Roku 1952 byl Jiří Světlík odsouzen jako vedoucí protistranické skupiny Světlík a společníci. Byl vězněn ve vyšetřovací vazbě StB v Klatovech, v Chebu, na Jáchymovsku (lágry Nikolaj, Rovnost) a ve věznici Kartouzy ve Valdicích. Roku 1962 byl propuštěn na amnestii. Po propuštění byl zaměstnán v Kovodružstvu v Plzni, kde pracoval až do důchodu.

Na plzeňskou radnici jej doprovodila vnučka Kateřina Husová a skauti Jiří Ládr, Pavel Pokorný, Marek Lákáš a Jiří Kunc.

Zdroj: Post Bellum, Příběhy 20. století

Fotogalerie