Přivést na svět miminko. To je krásná a výjimečná práce
Empatie k těm, jimž pomáhají, a láska k oboru, pro nějž se jako lékaři rozhodli a jemuž se věnují. To jsou dvě hlavní témata, která vyplynula z odpovědí lékařů Michala Kapouna a Hany Tobrmanové. Jejich týmy svou prací na sebe úzce navazují. Michal Kapoun je vedoucím porodního sálu v plzeňské Mulačově nemocnici a Hana Tobrmanová primářkou novorozeneckého oddělení. Přinášíme druhý díl seriálu rozhovorů s plzeňskými lékaři, který vychází v Radničních listech.
Michal Kapoun a Hana Tobrmanová (foto: E. Milerová)
Michal Kapoun: Porod je o dialogu
Porodnice v Mulačově nemocnici prošla v minulých letech rozsáhlou modernizací…
Máme dva krásné porodní boxy, splňují veškeré parametry evropského standardu péče a pohodlí pro rodičky. Po jejich otevření u nás nastal velký „boom“. V roce 2019 se u nás narodilo více než devět set miminek, nejvíce za posledních dvacet let. Loni to bylo méně – 717 narozených dětí. Propad počtu porodů je ale celorepublikový, je vidět, že na celé společnosti se odráží nejistá doba spojená s pandemií onemocnění covid-19, s ekonomickou krizí a s vypuknutím války na Ukrajině.
Musí být rodička u vás dopředu zaregistrována?
Ne. V prenatální péči je nově zavedený tzv. check in, je to první domluva rodičky s lékaři. Může měsíc před porodem přijít, prohlédnout si porodnici, mluvit s lékaři. Neznamená to ale, že pak u nás rodit musí. A samozřejmě u nás mohou rodit i ženy, které takto zaregistrovány nejsou. Jsme otevřená porodnice a může k nám přijít rodit žena bez jakékoli registrace nebo domluvy předem.
Je kontakt s lékařem a porodními asistentkami ještě před porodem důležitý?
Je, a proto nabízíme několik možností k předporodnímu setkání a tím i seznámení nejen s tím, jak porod probíhá, ale i s prostředím, kde probíhá. Jsou to předporodní kurzy, na něž mohou chodit i tatínkové, mezi ně patří např. cvičení pro těhotné či takzvaná maxilekce s porodní asistentkou a také setkání s vedením porodnice a novorozeneckého oddělení. Právě při těchto setkáních a kurzech vzniká vztah mezi rodičkou a zdravotnickým personálem. K porodu pak přijde poučená rodička a jde do prostředí, které zná, a to je velká výhoda pro všechny. Hlavně na začátku porodu hraje velkou roli psychika a je lepší přijít uvolněný do místa, které znám a vím, jak se ke mně budou chovat, na čem jsme se domluvili. Je to důležité i pro nás. Víme, kolik rodiček můžeme v daném časovém období očekávat, i to, zda můžeme předvídat nějaké komplikace, třeba jestli se k nám blíží porod koncem pánevním…
Empatie s rodičkou je podle vás asi hodně důležitá.
Je to takové naše know-how. Jsme spíše menší porodnice a zakládáme si na času stráveném s rodičkou. Chceme jí vycházet vstříc, plnit její přání. Direktivní porodnictví je už dávno pryč. Velkým přínosem pro rodičku i zdravotnický personál je také přítomnost někoho rodičce blízkého, a nemusí to být vždy jen tatínek. Porod je o dialogu a spolupráci, aby všechno klaplo tak, jak má. Pak jsou spokojení všichni. Rodiče, dítě i zdravotnický personál.
Jeden čas se hodně mluvilo o tom, že se zvyšuje počet porodů císařským řezem. Je to tak?
Je pravda, že před lety se hodně diskutovalo o císařských řezech na přání. Dnes je ale trendem počet císařských řezů snižovat. Ví se, že vaginální porod je prospěšný pro novorozence. Podle některých studií mají takto narozené děti například nižší výskyt alergií. A samozřejmě, že vaginální porod je přínos i pro rodičku. Císařský řez je břišní operace se všemi riziky. Dříve se postupovalo tak, že pokud už jednou žena rodila pomocí císařského řezu, tak další porody byly také císařským řezem. Dnes už tomu tak není a je to výhoda i pro maminku. Rekonvalescence po porodu císařským řezem je daleko delší než po vaginálním porodu. Pro takovou maminku je velmi náročné starat se doma o malé dítě a novorozence. Nemá čas a klid na hojení.
Hana Tobrmanová: I slovo pomáhá
Co se stane, když je miminko na světě?
V naší nemocnici chodí ke každému porodu dětská sestřička i pediatr. Hned, jak je miminko na světě, dáváme ho mamince ještě na pupeční šňůře na bříško, kde ho sušíme, aby neprochladlo a zároveň tím stimulujeme dýchání. Na miminko si může sáhnout i tatínek, aby cítil, jak je teploučké a hebké. Při tom v klidu dotepe pupečník, který teprve poté přestřihneme. Často to dělá tatínek. Dříve to tak nebývalo. Pupečník se stříhal hned a miminko se nejprve odnášelo k ošetření na výhřevné lůžko. Dnes po prvním kontaktu miminka s maminkou, tedy až několik minut po porodu, miminko zvážíme, ošetříme, hodnotíme Apgar skóre, tedy poporodní adaptaci miminka.
To asi nejsou jediná vyšetření, jimž miminka projdou, než mohou s maminkou jít domů…
Maminky s miminky jsou propouštěny většinou tři dny po vaginálním porodu. V rozmezí 48 až 72 hodin po narození provádíme novorozenecký laboratorní screening, tedy testování na řadu onemocnění z krve odebrané z patičky. Celostátně se nově od loňského roku dělá vyšetření na spinální svalovou atrofii (SMA) a těžkou kombinovanou imunodeficienci (SCID). S těmito vyšetřeními musejí maminky podepsat souhlas. Pro dítě to ale neznamená žádný odběr krve navíc. Dále provádíme screening vrozené katarakry – tedy vyšetření na vrozený šedý zákal, vyšetření sluchu i screening srdečních vad. Dvakrát v týdnu, v úterý a ve čtvrtek, k nám chodí ortoped, který provádí sonografické vyšetření kyčlí a hodnotí pohybový aparát. Nejčastěji jsou zjišťovány polohové změny chodidel. U novorozenců s genetickou zátěží, například vrozenou vadou ledvin v rodině provádíme další potřebná vyšetření. Větší pozornost vyžadují i děti s horší poporodní adaptací. Takových je naštěstí minimum.
U novorozenců se často objevuje žloutenka. Co když se žloutenka nebo jiný problém objeví až po propuštění z porodnice?
V indikovaných případech, podle hladiny bilirubinu, zahajujeme v průběhu hospitalizace fototerapii, tedy léčbu světlem určité vlnové délky. Fototerapii neprovádíme preventivně, snažíme se, aby zbytečně nedocházelo k oddělení maminky a dítěte zrovna v době, kdy se rozbíhá laktace. Když se žloutenka zhorší až po propuštění z porodnice domů, jsme schopni tyto dětičky přijmout i s maminkou a fototerapii na našem oddělení zajistit. Maminka od nás odchází poučená a ví, že se na nás může obrátit, pokud bude mít miminko nějaký problém nebo se doma nebude dařit kojení. Vždy v úterý a ve čtvrtek odpoledne u nás funguje novorozenecká poradna, kam si zveme děti, které vyžadují zvýšenou kontrolu, třeba předčasně narozené novorozence, novorozence s nízkou porodní hmotností, zhoršenou poporodní adaptací nebo třeba se sonografickým nálezem rozšířené ledvinové pánvičky. V této poradně se postaráme i o děti narozené v jiných porodnicích. V případě akutní potřeby vyšetřujeme novorozence i mimo ordinační hodiny.
Když je maminka s miminkem u vás po porodu hospitalizována, pomáháte jí i s tím, aby se za těch 72 hodin s miminkem sžila, naučila se kojit, koupat ho?
Určitě. Kromě dětských sestřiček k nim dochází fyzioterapeutka, která maminkám ukazuje, jak správně manipulovat s miminkem, jak ho nechat odříhnout, na co si dát pozor. Zaučí i tatínky. Díky tomu rodiče získají při manipulaci s miminkem jistotu a zbaví se strachu, že mu mohou ublížit. V případech, kdy ortoped najde nějakou deformitu končetin, ukazuje fyzioterapeutka maminkám, jak s miminky cvičit i jak je polohovat. Nezapomínáme ani na maminky, na pokojích mají k dispozici materiály s doporučenými cviky, jak dát tělo po porodu postupně do kupy.
Obracejí se na vás maminky po porodu s dotazy, mají strach, jak péči o miminko zvládnou?
Ano a často nejsem potřeba jako lékařka, ale spíš jako psycholožka. Hodně maminek si potřebuje povídat. Díky tomu, že jsme malá porodnice, víme, která maminka je třeba nervózní a potřebuje uklidnit. Já sama jsem taková „povídací“. Jsem přesvědčená o tom, že slovo léčí a že po rozhovoru může z maminky spadnout napětí, úzkost… S některými maminkami proto zůstávám v kontaktu i po propuštění. Vědí, že mi mohou napsat nebo zavolat i o víkendu. Záleží mi na dětech i maminkách, chci, aby vše bylo v pořádku. V poslední době vnímáme problém s nedostatkem pediatrů. Maminkám, s nimiž jsme v kontaktu ještě před porodem, doporučujeme, aby začaly s hledáním pediatra co nejdříve. Speciálně se tento problém týká uprchlíků z Ukrajiny. Tam to někdy trvá hodně dlouho. Zpočátku jsme se snažili pediatry zajišťovat, nyní nám pomáhá sociální pracovnice naší nemocnice a také OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí). Průběžně o této situaci informujeme Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, aby si uvědomila, kolik rodičů nemá pro své děti zajištěnou pediatrickou péči. Pokud odchází z porodnice domů miminko, které nemá pediatra zajištěného, zveme ho pak ke kontrolám k nám, abychom věděli, že je dítě v pořádku.
Do boxu nebo nějak výrazněji
Pro rodičku a její rodinu je porod velmi důležitý životní moment, mnohokrát za život se neopakuje. Není ale pro porodníka a dětskou lékařku a další zdravotnický personál jen rutinou, u níž jsou i několikrát denně?
Michal Kapoun: Není a nesmí být. Myslím, že v tomto oboru dělají lidé, kteří jsou empatičtí, přitahuje podobně naladěné lidi. Když jde vše tak, jak má, je to nejkrásnější obor medicíny, za mě bez diskuze.
Hana Tobrmanová: Čím déle v tomto oboru pracuji, tím víc si uvědomuji, jak je to krásná a výjimečná práce. Kolikrát jsem dojatá, mám slzy na krajíčku. Je mně jasné, že jde o okamžik, na nějž ta rodina bude vzpomínat celý život. Velkým štěstím našeho oboru je, že většinou jsou všichni vlastně zdraví – maminky i miminka. Na nás je najít mezi nimi ty, kdo mají nějaký problém, a těm pomoci.
Text: Hana Josefová
