Spisovatel Miloslav Nohejl má v Plzni čestný hrob
Pietní akt (fotografie: B. Hájková)
Významnému spisovateli a knihovníkovi Miloslavu Nohejlovi, rodákovi z Plzně, byl ve středu 22. března na Ústředním hřbitově v Plzni udělen čestný hrob. Pietního aktu se zúčastnili zástupci města Plzně, Knihovny města Plzně a další hosté.
Eliška Bartáková, radní pro oblast kultury a památkové péče připomněla, že Miloslav Nohejl byl význačným českým spisovatelem tzv. vitalismu a plzeňským meziválečným novelistou a romanopiscem, který knižně vydal přes 20 publikací. V plzeňské městské knihovně působil 29 let (v letech 1922–1951). Ještě jako vedoucí knihovník zval do Plzně významné osobnosti českého literárního života, například Jaroslava Seiferta, Vítězslava Nezvala, Josefa Horu, Rudolfa Medka a mnoho dalších. „V letech 1948–1951 působil v městské knihovně jako ředitel. Protože nepostupoval v souladu s tehdejším režimem dostatečně rychle při vyřazovaní nežádoucí literatury, byl počátkem 50. let zatčen a několik měsíců držen ve vyšetřovací vazbě. Poté byl zbaven funkce a předčasně penzionován. Na takové osobnosti nesmíme zapomínat,“ řekla Eliška Bartáková.
Kytici na hrob plzeňského spisovatele položil také Jiří Šrámek, radní pro oblast sociální a aktivní život seniorů. „Jsem velmi rád, že máme možnost docenit našeho rodáka, vzdát mu čest a slavnostně uctít jeho památku,“ doplnil radní.
Ředitelka Knihovny města Plzně Helena Šlesingerová poděkovala, že se město Plzeň ujalo uctění památky Miloslava Nohejla. „Cítíme se býti jeho potomky a dědici, my, kulturní občané města Plzně a nejen Plzně, ale i my, knihovníci, spisovatelé a čtenáři jeho knih. Jeho díla se stále čtou, hlavně ty s plzeňskou tematikou,“ sdělila Helena Šlesingerová.
Město Plzeň schválilo udělení čestného hrobu loni na podzim. Miloslav Nohejl jako spisovatel a prozaik začal svou literární tvorbu knihou povídek Veliká radost (vydaná 1921). Po dalších dvou povídkových knihách Dívka a sen (1925) a Vidím milence (1925) vydal v roce 1926 první román Souhlas. Dále následovaly romány Deset let nerozhoduje (1932), Ohnivý červenec (1941). V roce 1934 vydal román Svět nic neví, který se stal předlohou k filmovému ztvárnění. Napsal rovněž válečný román Zázrak s Julií (1941). V roce 1948 vydal román Sirény oslavují Plzeň, poté se jeho tvorba stala nežádoucí, a proto se věnoval dětské literatuře, například publikacemi Sud se zlatým dnem (1956), Neslýchaná věc (1957) a další. Rodnou Plzeň popsal v knize Plzeň s příchutí hořkou, sladkou i kyselou (1965), poslední román Škodové pak vydal v roce 1968.
V roce 1968 byl na návrh tehdejšího vedení knihovny a s podporou Svazu spisovatelů plně rehabilitován a následně jako jeden z prvních obdržel Cenu města Plzně (13. září 1968) za „Celoživotní literární dílo tematicky spjaté s Plzní a za obětavou kulturně výchovnou práci“.
Text: Barbora Hájková
