Takasaki 35. Výstava v mázhauzu radnice připomíná partnerství Plzně s japonským městem
Výstava fotografií Jana Dienstbiera, která je v mázhauzu plzeňské radnice k vidění do 15. srpna 2025, připomíná, že partnerství mezi městy Plzeň a Takasaki trvá už 35 let.
Výstava v mázhauzu. Foto: Jiří Dienstbier a archiv Odboru kultury MMP
Vystavené snímky byly vybrány z více než 1500 „vzpomínek“, které plzeňský fotograf a výtvarník Jan Dienstbier (1978) zaznamenal během čtrnácti dnů pobytu v japonském Takasaki v roce 2008. Výstava není pojata jako fotografický cyklus o zajímavostech a pamětihodnostech významného japonského města. Takové informace jsou totiž běžně dostupné v každém bedekru nebo na různých webových stránkách. Fotografie z tohoto cyklu Jana Dienstbiera mají formálně nejblíže k street photography a k humanisticky pojatému dokumentu.
V každém citlivě koncipovaném snímku je zachycen krátký a srozumitelný příběh, převážně ze života takasackých lidí, ale i různé detaily architektury, nečekané situace a setkání. Zastavená skutečnost, navíc pro diváka umocněná exotickým prostředím, působí mnohdy doslova magicky. K posílení umělecké výpovědi je použito média černobílé fotografie.
V mázhauzu radnice je též k vidění formálně přesně nainstalovaná replika kompletní samurajské zbroje z 16. století, kterou bylo město Plzeň obdarováno v roce 1995 k sedmistému výročí svého založení, a také zmenšenina samurajské helmy kabuto, používané zejména během dne dětí (Kodomo no Hi), který se v Japonsku tradičně slaví 5. května. Expozici doplňuje kolekce historických tsub z 16. až 19. století ze sbírky Společnosti pro studium japonského meče, které samurajové v období Edo využívali pro vyjádření svého přesvědčení a náležitosti k rodu.
Město Takasaki má cca 370 tisíc obyvatel, leží na soutoku tří velkých řek v prefektuře Gunma na ostrově Honšú severozápadně od Tokia. Od 15. století je považováno za významnou křižovatku obchodních cest. V současnosti tudy vede sedm železničních tratí, z nichž ta nejrychlejší (šinkansen) umožňuje spojení s Tokiem za čtyřicet pět minut. Má mnoho přídomků – říká se mu například město štěstí či město hudby.
Ve městě sídlí řada kulturních institucí. Město provozuje hojně navštěvované Muzeum umění, moderní Městskou galerii a Takasaki Tower Museum of Art (se stálou tematickou kolekcí japonského moderního umění). Nachází se zde 60 základních škol, 25 středních škol a několik univerzit. Proslulou moderní kulturní památkou a jedním ze symbolů města je koncertní síň Gunma Music Centre, dílo architekta českého původu Antonína Raymonda (1888–1976), žáka Franka Lloyda Wrighta. Ten v Takasaki navrhl mimo jiné i bývalou rezidenci obchodníka jménem Fusaichirō Inoue, která je dnes součástí Takasackého muzea umění.
Raymond je považován za jednoho ze zakladatelů moderní architektury v Japonsku. V roce 1964 mu byl japonským císařem za povznesení národní kultury udělen Řád vycházejícího slunce.
Je to město, ve kterém se moderní život harmonicky snoubí s historickými tradicemi. „Městem štěstí“ bývá nazýváno nejen proto, že dbá o soulad s přírodou, ale i díky tomu, že v něm v době velkého hladomoru na sklonku 18. století vznikla tradice výroby kašírované postavičky mnicha Darumy, která se v celém Japonsku stala symbolem naděje. Měla údajně magickou moc.
Historie vztahů mezi městy se začala psát díky vzájemné technicko-hospodářské spolupráci pivovarů v Plzni a Takasaki. Na těchto základech bylo dohodnuto partnerství obou měst. Smlouva o uzavření přátelství byla podepsaná 1. srpna 1990. Spolupráce probíhá zejména na poli kulturním prostřednictvím řady akcí, výstav i vystoupení v obou městech.
Editace textu: Hana Josefová
Fotogalerie
