Už 120 let zní potlesk ve Velkém divadle. Výročí připomíná výstava. Konal se také slavnostní večer s předáním Cen ředitele Divadla J. K. Tyla
Velké divadlo (foto: P. Křivánek)
Co bylo před více než 120 lety v místě, kde nyní stojí budova Velkého divadla? Mohlo mít divadlo jinou podobu? Kolik výstavba stála a jak dlouho trvala? To jsou některé z otázek, na něž odpovídá výstava umístěná na terase této novorenesanční budovy, kterou navrhl architekt Antonín Balšánek, i v jejích interiérech. Vernisáž se konala přesně v den, kdy před 120 lety poprvé zasedli do hlediště Velkého divadla diváci, aby se zaposlouchali do tónů Smetanovy Libuše, tedy v úterý 27. září 2022.
Vernisáž výstavy (fotografie: H. Josefová)
„Výstava, kterou dnes otevíráme, mapuje celou historii Velkého divadla. Je rozdělena do pěti tematických okruhů, které jsou pro přehlednost barevně odlišeny. Zaměřuje se na místo, kde dnes divadlo stojí, a ukazuje, jak vypadalo před zahájením stavby. Dále se věnuje průběhu architektonické soutěže na návrh divadla, přičemž připomíná i další zúčastněné soutěžní projekty a jejich autory. Nabízí tedy zcela jedinečnou možnost podívat se, jak mohla budova Velkého divadla vypadat, kdyby soutěž vyhrál někdo jiný než náš Antonín Balšánek, kterého výstava také připomíná. V třetím bloku se divák seznámí slovem i obrazem s průběhem stavby a prohlédne si vzácné dobové fotografie. Čtvrtý blok je věnován podrobnému popisu průběhu slavnostního otevření divadla. A v posledním, pátém, se výstava prostřednictvím obrázků a fotografií snaží ukázat, že toto divadlo prošlo od svého vzniku velkými změnami. A stejně tak se měnili lidé, kteří v něm pracovali,“ uvedl mimo jiné Martin Otava, ředitel Divadla J. K. Tyla v Plzni, jehož součástí Velké divadlo je. Dodal, že výstava bude přístupná minimálně do konce roku a během příštího roku vyjde také publikace. Expozice byla připravena ve spolupráci s Archivem města Plzně, Národním památkovým ústavem v Plzni a Studijní a vědeckou knihovnou Plzeňského kraje.
„Velké divadlo už tu s námi je požehnanou řadu let a mohli bychom ho nazvat plzeňskou Zlatou kapličkou. Ze své stodvacetileté historie by nám mohlo vyprávět mnoho příběhů, vždyť v něm působila celá plejáda významných osobností. I o nich se díky výstavě mnoho dozvíte. Přeji této nádherné budově, aby nám pořád tak krásně sloužila a chovejme se k ní s velkou úctou, protože nám přináší silný odkaz našich předků,“ řekla na vernisáži náměstkyně primátora města Plzně Eliška Bartáková, která se o den později také zúčastnila slavnostního večera u příležitosti výročí 120 let od otevření Velkého divadla, na němž byly předány už pojedenácté Ceny ředitele Divadla J. K. Tyla.
V kategorii za mimořádný umělecký výkon pro umělce do třiceti let byla oceněna Silvie Kropáčová za svůj výkon v muzikálu Fun Home, kde jí byla svěřena jedna z hlavních rolí. Ve stejné kategorii, ovšem pro umělce nad 30 let, zaujali svými výkony Ivana Veberová v pěvecky i herecky náročné roli Emilie Marty v Janáčkově opeře Věc Makropulos, Jarmila Hruškociová jako toužící, vášnivá i chladnokrevná Katherine v baletu Lady Macbeth – 1865, Klára Kuchinková v činohře Lidé, místa, věci, kde velice přesvědčivým způsobem ztvárnila závislou Emmu, Stanislava Topinková Fořtová jako stárnoucí filmová hvězda Norma Desmond v muzikálu Sunset Boulevard a Philippe Castagner v roli šíleného císaře Nerona v opeře Quo vadis. Čestnými členy DJKT byli jmenováni Jan Prýmek – dlouholetý vedoucí výroby kostýmů, jehož pracovní nasazení nadmíru převyšovalo jeho pracovní povinnosti, a bývalý sólista a šéf baletu Jiří Žalud, který má na svém kontě přes 140 rolí a stále ho diváci mohou vídat na jevišti, například v baletech Labutí jezero, Lady Macbeth – 1865, Zkrocení zlé ženy, Don Quijote či Šípková Růženka.
Předání ocenění Stanislavě Topinkové Fořtové (foto: I. Štěrbová)
Protože Stanislava Topinková Fořtová měla během udílení cen představení v Novém divadle, byla jí cena i osobní gratulace ředitele divadla Martina Otavy předána po skončení muzikálu Donaha!
Ceny ředitele Divadla J. K. Tyla se udílejí od roku 1997 při příležitosti půlkulatých a kulatých výročí otevření Velkého divadla (27. září 1902) a zahájení pravidelného českého divadelnictví v Plzni, které odstartovala 1. listopadu 1865 premiéra Shakespearova známého milostného příběhu Romeo a Julie v režii Pavla Švandy ze Semčic. Letos tento významný okamžik doprovodil soubor opery DJKT společně s Vysokoškolským uměleckým souborem Univerzity Karlovy a sólisty Ivanou Veberovou, Janou Foff Tetourovou, Tomášem Kořínkem a hostujícím Josephem Gansertem.
Text: Hana Josefová
