Výstava v mázhauzu představuje černobílé snímky německých uprchlíků v roce 1989
Výstava černobílých snímků Blanky Lamrové v prostoru mázhauzu plzeňské radnice přibližuje hektickou situaci východoněmeckých uprchlíků, kteří v září 1989 zamířili z NDR na Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze. Podle Petra Pitharta, jednoho z očitých svědků událostí, se několikaměsíční pobyt východních Němců na pražské ambasádě, stal jedním z impulsů událostí roku 1989 v Praze. „My mlčeli a záviděli jim jejich odvahu. A bylo nám jasné, že už nemůžeme jen psát a podepisovat, ale že je nutné něco udělat,“ prohlásil při vernisáži výstavy, která navazovala v pondělí 18. listopadu 2013 na slavnostní setkání u příležitosti Dne boje za svobodu a demokracii. Kromě politika Petra Pitharta a autorky fotografií Blanky Lamrové, se jí zúčastnil také historik Vilém Prečan, jeden ze zakladatelů Československého dokumentačního střediska.
„Vše začalo přelézáním plotů a skončilo odjezdem tisíců lidí do vysněného cíle – na Západ. Zahrada západoněmecké ambasády se proměnila ve stanové městečko, kde tisíce východních Němců doufalo, že se nakonec dostanou pryč z Honeckerova vězení. Tehdejší československé vedení si se situací nevědělo rady a až na výjimečné případy také překvapivě proti východoněmeckým emigrantům nezasáhlo. Utečenci k sobě tenkrát přitáhli pozornost celého světa a stali se jedním z impulsů k pádu komunismu ve střední Evropě. Zlom přišel 30. září, kdy tehdejší spolkový ministr zahraničí Hans Dietrich Genscher oznámil, že brzy všichni budou moci odjet speciálními vlaky přes území NDR do západního Německa,“ taková byla situace na podzim roku 1989.
„Touha po svobodě u nich musela být natolik silná, že se nebáli riskovat vše,“ říká Blanka Lemrová. Podnětem pro vznik jejích prvních snímků nebyl ani tak profesionální zájem, jako spíše snaha dozvědět se o nich něco více. Teprve po dvou týdnech se autorka odvážila fotografovat situaci přímo před německým velvyslanectvím. Byla šokována tísnivou situací lidí, kteří tam přespávali na postelích rozestavěných v provizorních podmínkách zahrady velvyslanectví pod širým nebem. Zároveň obdivovala jejich odvahu a odhodlanost, se kterou byli ochotni vzdát se všeho. Emocionální účast Blanky Lemrové na osudech těchto lidí je na snímcích velmi citelná a propůjčuje jim velkou autenticitu.
Výstava potrvá do 6. prosince 2013.
Blanka Lamrová v mládí vystudovala fotografii na Střední průmyslové škole grafické v Praze. Od roku 1972 působí jako fotografka Národní galerie. Věnuje se fotografování architektury, měst, krajiny, ale také portrétům a zátiším. Od poloviny 70. let se podílela na 58 kolektivních a 26 samostatných výstavách nejen v České republice, ale i v Itálii, Švédsku nebo sousedním Polsku. Mimo to spolupracovala na vzniku dvou dokumentárních filmů o událostech na velvyslanectví v Praze v září roku 1989. Je členkou Svazu českých fotografů a Asociace profesionálních fotografů České republiky.
Fotogalerie
