Zemřel Plzeňan Miroslav Froyda, muž, kterému nechyběla odvaha
Miroslav Froyda (zdroj fotografií: Paměť národa)
Ve středu 9. března zemřel jen dva dny po svých 89. narozeninách účastník třetího odboje, vězeň komunistického režimu a statečný muž Miroslav Froyda.
Narodil se v Plzni 7. března 1933. Jeho tatínek provozoval restauraci a také byl aktivním fotbalistou, zemřel, když malému Miroslavovi byly čtyři roky. Chlapec pak vyrůstal jen s maminkou. Od klukovských let měl dva velké sny, chtěl se stát pilotem a chtěl procestovat svět. Důležité pro něj bylo v květnu 1945 setkání s americkými vojáky, kteří osvobodili Plzeň. Chtěl se stát jedním z nich a k tomu cíli směřoval své další úsilí. V roce 1953 maturoval na Vyšší průmyslové škole strojní. Chtěl pokračovat na letecké akademii, měl absolvovaný pilotní výcvik pro bezmotorová letadla, včetně složených zkoušek, jenže u moci byli komunisté a Miroslav se proti nim stavěl do opozice. Se svými kamarády třeba zdemolovali klubovnu Socialistického svazu mládeže. „Měl jsem tenkrát dost bujnou fantazii,“ řekl s odstupem času Paměti národa – veřejně přístupné databázi, v níž jsou shromažďovány vzpomínky pamětníků na události 20. století. „Ale každopádně jsem měl velmi blízko k tomu, abych proti komunistům bojoval. Jenže když je vám osmnáct nebo devatenáct, tak si myslíte, že jste nesmrtelnej a nezranitelnej. A moje odvaha vyplývala i z naprosté nezkušenosti. Neměl jsem strach, protože jsem nezažil kriminál nebo brutální výslechy,“ svěřil se dále.
Miroslav Froyda nemohl v tehdejším Československu dál studovat, přesto stále snil o letectví. S kamarádem se jim podařilo překonat hraniční zátarasy a utéci do Rakouska. Chtěli vstoupit do americké armády, a tak ve Vídni vyhledali americkou zpravodajskou službu. V srpnu 1954 byli vysláni americkou Military Intelligence Service (MIS) zpět do Československa, aby zde vybudovali zpravodajskou skupinu. Při přechodu hranice však byli zadrženi. V prosinci 1954 byl Miroslav Froyda odsouzen k 15 letům vězení. Vězněn byl v Leopoldově, Mírově, na Borech, Příbrami a Valdicích. „Ve vězení jsem byl jedenáct a půl roku. A bylo toho dost, to je pravda,“ svěřil se Paměti národa. Mnohokrát měl trest ještě zostřený pobytem v obávané korekci. „Korekce znamenalo být téměř bez jídla, jenom o chlebu a o vodě, třeba na deset dní. No a spát na betonu. Já měl takových kázeňských trestů asi třináct. Vždycky jsem něco vyvedl, taková trochu vzpurná povaha. Na Borech nám nakázali na vycházce chodit dokola. No, a jelikož člověk postrádal slunce, tak já jsem se postavil na místo, kam se slunce opíralo, a odmítl jsem chodit. A to zase skončilo korekcí. Já jsem jim řekl, že se ani nehnu, že na patnáct let jsem zavřený a že mám nárok na trochu slunečních paprsků,“ vyprávěl.
Miroslav Froyda, vězeň (zdroj fotografií: Paměť národa)
Po propuštění v roce 1965 ho nikdo nechtěl jako bývalého kriminálníka zaměstnat. Nakonec ho přijaly Západočeské energetické závody jako závozníka. Později pracoval i na jiných pozicích a v podniku zůstal až do důchodu.
Vysněné Spojené státy americké navštívil Miroslav Froyda až v roce 1996, cesta napříč celou zemí byla darem od syna.
V roce 2013 byl Miroslavu Froydovi Ministerstvem obrany České republiky přiznán status účastníka odboje a odporu proti komunismu a válečného veterána. V roce 2020 obdržel Čestnou plaketu od hejtmana Plzeňského kraje za odvážné občanské postoje, loni na podzim získal jako účastník třetího odboje Pamětní medaili Československé obce legionářské na slavnostním večeru v Národním muzeu v Praze, který byl pořádán ke 100. výročí jejího založení.
Rozloučení s Miroslavem Froydou se koná v pondělí 21. března v 10 hodin ve Velké obřadní síni na Ústředním hřbitově v Plzni.
Text: Hana Josefová
