Pověsti města Plzně
O znaku nové Plzně
Pověsti mají své právo lišit se někdy svým obsahem od historických skutečností. Někdy naopak je i dějepisci uznáno jádro pověsti jako vodítko k poznání pravdy.
Kronikáři Tanner a Hruška uvádějí jako nejstarší část znaku Radoušovu bílou chrtici se zlatým obojkem. Podle W. Widimského byla chrtice Plzni úředně dána Přemyslem Otakarem II., když roku 1272 povýšil Plzeň na královské město. O velbloudu v městském znaku se zmiňuje Hilarius Litoměřický:
Plzeňští při jednom výpadu za obležení Plzně Sirotky (1433) ukořistili v táboře nepřítele velblouda a s velikou radostí do města ho přivedli. Sirotci chtěli si nevídané to zvíře vyplatiti padesáti kopami, což Plzeňští odmítli a nepřistoupili ani na druhou nabídku nepřátel, že jednoho z nejpřednějších zajatých Plzeňských, vyceněného na dvě stě kop, za něj vydají. Když nebezpečí minulo, darovali Plzeňští velblouda Norimberským za pomoc, poskytovanou městu všemožně za obležení.
Klíče jsou doloženy jako dar papeže Pavla II. Uprostřed zpráv a úvah věhlasných historiků však nacházíme také prosté vyprávění plzeňského školníka Beringera z roku 1868:
Při obléhání Plzně Tábority a Sirotky objevovala prý se na hradbách plzeňských dcera purkmistra, neobyčejně krásná a statné postavy. Ta prý svojí odvahou i svým zjevem podněcovala obhájce města k velké statečnosti a když konečně musel nepřítel s nepořízenou odtáhnouti, kladeno jí to z největší části za zásluhu. Papež ji na památku toho dal jako anděla do znaku v podobě štítonoše, neboť prý v táboře nepřátelů byla rozšířena domněnka, že ten ženský zjev na hradbách je andělem s nebe k hájení Plzně seslaným.
V roce 1995 byla v plzeňském knihkupectví a nakladatelství Veselý vydána kniha "ZLATÁ KNIHA PLZEŇSKÝCH POVĚSTÍ" autora Vladimíra Havlice. Tato kniha vznikla podle Schieblovy sbírky "PLZEŇ V POVĚSTI, LEGENDĚ, TRADICI A ŠKADLIVCE". Publikace byla vydána za finanční podpory České spořitelny a.s., pobočky v Plzni u příležitosti oslav 700. výročí založení města Plzně.
