Pověsti města Plzně
Žumbera a Šmorábus
Žumbera a Šmorábus jsou dvě legendární postavy plzeňských pověstí. První je velmi dobře znám, protože ještě dnes lze spatřit jeho sochu na průčelí domu vedle radnice. Druhý - Šmorábus - by byl snad upadl v úplné zapomnění, nebýt zápisů Jaroslava Schiebla.
Starší Žumbera byl prý podle vyprávění devadesátileté ženy, které zapsal Ladislav Lábek, loupeživým rytířem. Sídlil na hradě u Litic a tvořil s Pédou na Pecihrádku a Radoušem na Radyni trojlístek obávaných dobrodruhů. Skutečnost ale bude jiná. Snad měl být Žumbera symbolem tržního pořádku, kdo dnes ví. Ještě na starých fotografiích je vidět jeho sochu na sloupu kašny, která stávala v severovýchodním koutě náměstí. Pro staré Plzeňany měla tato kašna zvláštní význam:
Až do zrušení kašny Žumberovy byl každý řádný Plzeňák "Žumberovou vodou křtěný." To proto, že vodu ku křtění brali ze sakristie farního chrámu právě z kašny Žumberovy, jelikož byla nejbližší. Úctyhodná, již stoletá mosazná konvička, se kterou se tento obřad právě děl, dostala se na památku do Národopisného musea.
Historicky mladší je postava Šmorábova, která není na rozdíl od Žumbery zahalena rouškou žádného tajemství, protože jde o postavu, jejíž existence je doložena. Šmorábův osud byl spojen s osudem plzeňských ostrostřelců. V Schieblově knize Měšťan ve zbroji je Šmorábova postava vzpomínána a jsou také uváděny podrobnosti o funkci, kterou v Plzni zastával. Ještě než byl zbořen Plzeňský špitál sv. Máří Magdaleny, vyprávěla roku 1882 zchudlá měšťanka Smuraviová o tom, jak vzniklo jméno Šmorábus.
V dřívějších letech, kdykoli sbor měšťanských ostrostřelců vytáhl, poskakoval pitvorně před hudbou sborový sluha v odění harlekýna s plácačkou v ruce, kterou při střelbě do terče ukazoval, kam rána trefila. V Plzni jmenovali toho sluhu všeobecně a prostě jen "Šmorábus", nechť bylo jeho rodinné jméno jakékoli. Pojmenování toto obdržel následovně: V Plzni žila před více než 200 lety bohatá a vážená rodina Smuraviů, z nich někteří byli konšeli a zastávali také, když na ně řada došla, úřad purkmistra. Časem však Smuraviové následkem různých nehod a naštěstí zchudli a jeden z potomků rodiny té byl nucen přijmouti místo sluhy u sboru měšťanských ostrostřelců. V této své vlastnosti stal se pověstným pro své veselé taneční poskoky před hudbou při slavnostech a obecenstvo zkomolilo jeho jméno na "Šmorábus", kteréžto pojmenování pak bylo přeneseno na všecky sluhy střeleckého sboru.
V roce 1995 byla v plzeňském knihkupectví a nakladatelství Veselý vydána kniha "ZLATÁ KNIHA PLZEŇSKÝCH POVĚSTÍ" autora Vladimíra Havlice. Tato kniha vznikla podle Schieblovy sbírky "PLZEŇ V POVĚSTI, LEGENDĚ, TRADICI A ŠKADLIVCE". Publikace byla vydána za finanční podpory České spořitelny a.s., pobočky v Plzni u příležitosti oslav 700. výročí založení města Plzně.
